zjevil, jenž najprvé skrze obřězovánie a potom skrze křest ot viny i ot muky přišel jest člověka zprostiti a jemu nebeského královstvie bránu otevřieti. Pak vedlé obřězovánie Kristova troje věc se znamenává, totižto pokora, láska a pravost těla. Najprvé z pokory přijav obřězovánie, dosti jest učinil Židóm v tom, že se jest poddal zákonu, a jsa pánem nad zákonem. A protož die, Matúš 5: „Nepřišel jsem rušiti zákona, ale naplniti.“ Nám v tom ostavuje příklad své pokory, řka: „Učte se ote mne, žeť sem tichý a pokorný srdcem.“ Druhé, z lásky přijav obřězovánie, poslúžil jest nám. Neb on v ty časy počal jest vylévati krev svú, jižto na kříži prolil jest dokonale. A to štědré jeho krve prolévanie učinila jest jeho veliká láska, o níž die Jan 15: „Větčie lásky nižádný nemá, jediné aby duši svú kto položil za přátely své.“ Třětie, přijav obřězovánie, ukázal jest pravost těla svého. A v tom jest pohaněl kacieře jedny, jenž jsú řekli, by Kristus nepřijal pravého člověčenstvie, ale omylné, proti kterýmžto kacieřóm die Písmo, 1. Jana 5: „Tři jsú věci, jenž svědectvie vydávají na zemi,“ totižto o tělesenství pravém Kristovu: duše, krev a voda.“ Duše, kterúžto vypustil jest z těla na kříži. Krev, kterúžto jest vyléval a cedil při svém obřězování a umučení. Voda, kterážto jest s krví z boku Kristova vylita. Tato pak jest zvláštnie příčina Kristova obřězovánie. Chtěl jest na těle obřězán býti, aby nás na duši uzdravil. A duchovnieho obřězovánie aby nám v sobě příklad dal. Neb die sv. Augustin: „Všeliký Kristóv účinek jest náše naučenie.“ On obřězován jest, abychom my dvojím obřězováním, totižto vnitřním a zevnitřním, obřezáni byli. V zevnitřniem obřězování údy a smysly své ot hřiechóv máme obřězati. Najprvé oči ot viděnie oplzlého. Neb die prorok, Jeremiecizojazyčný text 9: „Vstúpila jest smrt skrze okna náše a vešla jest v dóm náš.“ Duom náš jest tělo náše, kterýžto dóm má dvě okně, to jest dvě oči. Přěbyvatel v tom domu jest mysl náše a duše, jenž jest obraz boží. Častokrát zajisté myšlenie s kocháním v dóm našie mysli a duše vchodí až právě do přivolenie k hřiechu. Pro něžto nemáme dopustiti vníti nepřieteli mezi okna a mezi dvéře domu mysli našie. Ale s ním máme mluviti, aby otšel. Neb die prorok v žaltáři: „Nebudeť pohaněn, když mluviti bude s nepřátely svými.“ [Nemáme vpustiti]text doplněný editorem[126]doplněno z edice všelikých zlých žádostí v svú mysl a v své srdce. Chceš li tehda