[43]číslo strany rukopisua že on též byl pověděl, nebylo jest třeba mistru Vilhelmovi, aby je zamlčal; a že sem je já od něho slyšal, protož sem je i tuto popsal. A také slušie věděti, že tuto opatrně mluví mistr Vilhelm, aby hned nebyl ven vytrhován; bylo li by střěliště samo vytrženo, a železo by tam zuostalo, a to by bylo zlé. A protož die, aby počakáno bylo, že by se namočilo krví a tady nadulo, a tiem pevnějie v žělezu vězelo, a tak snáze by i s železem bylo vytaženo. Pakli by železo nemělo střěliště v sobě, má tázán býti raněný, kterak stálo jest střěliště v ta doby, když jest byl zastřělen, aby as poně tak cesta toho vnitř železa mohla býti poznána, jižto znajíce, móž li býti vytrženo, buď vytrženo; pakli by bez škody nemohlo býti vytrženo, proto že by mezi žilami a cievami vězel, lépe jest tam jej ostaviti, nežli vytrhnúti, neb jsú mnozí tací s železem dlúho živi byli. Lék tento: když železo jest vyňato, včiň [44]číslo strany rukopisukus nebo ostružek slanin do rány. Pakli by tak byla rána hluboká, že by v ni nemohly včiněny býti slaniny, tehdy učiň knot rúšený, a ten zmaž ostruhú slaninú a tak buď vstrčen v hlubokost rány; – nebo rány zástřělu bývají obecně hluboké a úzké, protož nesnadně mohú býti vyčištěny, a proto klade se do nich slanin ostruha pro hnojenie a plzkost cesty, jíž by talov měl vyjíti, ať by se píšťala v nie neučinila; – a na to polož chomáček nebo poduštice, nebo ten zachová ostruhu slanin a knot, aby nevypadly, a tak raněný buď kladen, aby talov doluov tekl. Ale když by dvě dieře byle toho zástřělu, tehdy s obú stranú slaniny nebo knot pomazaný ostruhú slanin buď vložen. A ta diera, kteráž nižšie jest, déle buď zachovávána otevřená, a svrchnie buď zacelena dřieve. Pakli by třeba bylo v ráně hnój zaroditi, některá embroka, totiž zvařené kořenie teplé buď přikládáno. A toť má býti věděno,