[137]číslo strany rukopisuby tú teplostí byly zahřény a zpleskly. A tak rozuměj o všech drobích, kteříž skrze ránu vyjdú. Někteří však zahřévají ty droby teplým mlékem, ale nenie tak platno.

Kapitola III. O ráně na jatrách.

Pakli by játry byly raněny, tať rána smrtedlna jest, a ten hned umře. Pakli který živ pobude, to jest na mále, protož v takové rány se neuvazujte. A z takového pověděnie mistrova krátkého široce máte srozuměti. Ta sem slova slýchal od mistra, a že sem od tak velikého učitele slýchal, protož sem je mezi jinými popsal, nebo všecko jest jisté, což jest on pravil; já bych od sebe sám nikoli nesměl takového učiti.

Kapitola IIII. O uvedení sleziny na jejie miesto, když vyhřezne skrze ránu.

Slezen jest úd neušlechtilý, protož potětie i řězánie móž trpěti bez škody veliké. Protož vyhřezne liť z rány malý jejie diel, a nemóž podobně býti zase [138]číslo strany rukopisuuveden, uřež jej a potom mázdru teřichovú nad ním protětú[hl]protětú] protitu zaší; pakli jest veliký diel vyhřezl a nemóž býti uveden zase, uprostraň jiezvu a uveď, a po uvedení zašij mázdru nad ním teřichovú. Někteříť pravie, že sú i veliký diel uřězovali, ale tomu nevěřím; než což praví mistr Vilhelm, toť má býti.

Kapitola V. O oduření slezeny.

Slezen druhdy oduří, a to se děje z hrubé krve, kteráž jest v tenkých žilách jeho, v nichžto když nemá volného próchodu, tu stojí mimo přirozenie a učiníť tvrdost jeho, a tady všeho boku; a když zhuoru jde, brzoť ustane, a když jede na koni klusavém, hned bolest má, aniž móž rukú boku podáviti. Stává se také ta bolest z hrubých mokrostí, a tak činí bolest i otok pod posledním žebrem, a když pojie, hořeť má. Lék takový jest: obměkč miesto mazáním, kterážto bývají s dyalteacizojazyčný text a s máslem, a to často opakovati.