Kapitola XV. o rozdření mázdry teřichové.
Kapitola XVI. o oslabení mázdry teřichové.
Kapitola XVII. o kýle z vady ledvin.
Kapitola XVIII. o masě zbytném při nárocech narozeném.
Kapitola XIX. o brzkém otoku nárokóv.
Kapitola XX. o kamenu nepotvrzeném.
Kapitola XXI. o kamenu potvrzeném.
Kapitola XX. o stavení moče a řezání vody.
Kapitola XXIII. o těch, ješto ve spání močie.
Kapitola XXIIII. o otoku mužské nádoby.
Kapitola XXV. o diviem masu pod kuoží nádoby mužské nebo ženské.
Kapitola XXVI. o veškách na hrmě.
Kapitola XXVII. o střielu v zadku neb při něm.
Kapitola XXVIII. o dobrodění červené nemoci neb nežitóv krvavých v zadku.
Kapitola XXIX. o neskrovném toku krve z zadku, vnitřniem i zevnitřniem.
Kapitola XXX. o červené nemoci, kterak má býti zahubena, vnitřnie i zevnitřnie.
Kapitola XXXI. o toku neštovic krvavých v zadku.
Kapitola XXXII. o vyhřezení zadku a bolesti jeho.
Kapitola XXXIII. o zatínaní žil a púštění[hh]púštění] puſſtienie krve.
Kapitola XXXIIII. o sekání púšťadlem kuože a baněk přisazování a jich pomoci.
Kapitola prvá. O ranění [135]číslo strany rukopisužaludka.
Žaludek bývá raněn. Tuto znamenaj, že die mistr tuto, že bude li žaludek raněn shóry nebo svrchu, tať rána jest smrtedlná pro žilovatost a velikú citedlnost. Pakli na dně bude raněn, praví, že nenie ovšem smrtedlná, nebo miesto jest masité, a na masitých miestech rány snadně bývají uléčeny, nežli na miestech žilovatých a kdež málo jest masa. A protož byla li by rána v žaludku, ješto by obě straně prošla, tehdy krmě vycházie ranú. Pakli jest i to a rána jest malá, nebuď šita, ale bez scelenie buď opuštěna. Pakli rána jest veliká, jakžkoli nemocný zúfá, však jest li co silen lékař, druhdy muož jemu spomoci. A to jest, jemuž tuto mistr učí. Nebo žaludek má dvénásobní kuoži, zevnitřní a vnitřní. Když jest raněna toliko kuože zevnitřnie, tehdyť krmě nevycházie, a tak rána nenie smrtedlná. Pakli obě kuoži sta raněně, tehdy smrtedlna
