[130]číslo strany rukopisutak když ženě oduřejí nad obyčej, jakož se stává s sědánie mléka blízko od početie, tak že bradavičky se v nich schovají, tehdy má povolána býti žena, aby vydojila mléko. Aneb přisaď okolo bradaviček baňky a vytiehni mléko. A nemóž li býti tak veliká baňka, ale přisaď tykev, připravě k tomu. A učiň v nie dieru na dně a vlož ji do vrúcie vody a ponechaj jie, až dobře namokne, a potom přisaď ji jakožto baňku k cecku; a když málo tu pobude, vytáhneť mléko. Také k bolesti a nedužení ceckuov předobrý lék jest, kterýž takto děláme: vezmi sléz a pelyněk a zvař velmi dobře s sádlem vepřovým, a z toho učiň flastr, a ten klaď na cecek, a brzoť zahoní otok. Také na počátku otoku zvař boby oblúpené v octě vinném a učiň flastr, a vlož na cecek. Pakli jest zastaralý otok a utvrzený, tehdy svař ty věci u víně. Také tento flastr k tomu velmi spomáhá: vezmi tuk z opichu vyžďatý, a [131]číslo strany rukopisuučiň z toho flastr a polož na miesto. Aneb řecké víno ztluka s střiedú chleba bielého, učiň flastr a přilož.

Kapitola XXIX. O otoku, jenž bývá na ceckách.

Rak přivrže li se na cecky, spomož té nemocné týmž lékem, jakož svrchu popsán jest o raku na jiných miestech, nebo pro nižádnú přičinu nemá býti cecek zkažen všie věcí, nebo žena bez nich nemóž býti živa.

Kapitola XXX. O ráně plicné.

Údové duchovní jsú plíce, cievy plicné, srdce, prsná[he]prsná] pſrna mázdřice. A těm přiházie se, že bývají raněny. Protož bude li kto raněn na plicech, tať rána pro ústavnost hýbanie plic nemuož býti zacelena. Pakli nejsi jist té rány, tiemto znamením muožeš býti ujištěn: když krev vycházie pěnivá a proměna na dýchaní, kašel s mnohým krve vychrkáním; a jest li malá rána a bez utětie diela, muožeť ten pobyti živ, ale k zdravíť nepřijde. Ty máš chovati jakožto ty, ješto krví chrkají.