položen býti ten nemocný znak na dsku a ztažen i dobře uvázán, aby sebú hnúti nemohl. A pak lékař znamenati má miesto černidlem nebo uhlem, a to učině, rozřeže kuoži břitvú nad hřěbenem. Než miesto tohoto řězánie mistr Vilhelm na jednom chudém pútníku a mladém člověku počal bieše klásti leptavý lék nad hřebenem z vápna nehašeného, a když počal leptati málo hluboce, ten člověk nemohl trpěti té bolesti, a tak mistr dále neléčil. Než když to řezánie stane se, tehdy má ta mázdra býti vytažena mocí, a sveda strany v hromadu, tehdy v to, což drží v ruce, má vteknúti dvě jehle; a proto ty jehly mají býti vetčeny v to miesto, aby miesto silně mohlo býti uvázáno. A dokudž vázanie se neutvrdí, dotud jehly držte nití na kříž, a pak nití zvoštěnú pevně buď uvázána pod jehlami. A když se stane uvázanie pevné, tehdy uřež svrchek břitvú, totiž to vše, což jest nad vázaním, a po uřezání připal ohnitým železem to, čehož si uřezal, a připal dvakrát nebo třikrát. A když vložíš na miesto její tu mázdru, vlož na ni kúdeli čistú, omočenú v bielku vaječném, a ta rána všecka buď jí naplněna dobře a nech rány nad tiem otevřením do devátého dne, a potom otejmi nit a leč zevnitřní ránu jakožto jiné rány. A mezi tiem ten nemocný má býti v klidu, aniž sebú kam hnúti pro nižádnú příčinu, a ledvie jeho nebo bedra vysoko léhati, a má lehkého a tenkého požívati jedenie i pitie, jako by byl trápen od zimnice. Já sem slýchal často od mistra, že nikdy neviďal jest pravého porušenie mázdry teřichové, než oslabenie nebo rozpuštěnie.

Kapitola XVI. O oslabení neb rozpuštění mázdry teřichové neb břišné.

V této kapitole mistr smiešeně praví o oslabení a o malém porušení mázdry teřichové, kteréžto bez řězánie bývá uléčeno. Ale ty rozděl, co příslušie na oslabenie, a co na porušenie neb oslabenie mázdry teřichové.