pokud má býti před pomlúvaním výstrahy pilna.

Její kratochvíl tak by měla býti,

mne ze všech najraději viděti,

Šalomúna, Absolona i Tristrama

[215] na mně na samém ať ona má,

a s žádným k mluvení neměla by nic najíti,

čehož by přede mnú měla tajiti,

aby mezi námi byla taková víra,

kteráž k milování silnú lásku otvírá.

[220] Pán Buoh daj k setrvání vésti, počnúc po štůle,

aby byly dvě srdce a jediná vuole,

a obojí abychom v tom milování trvali

a na Pána Boha najvíc zpomínali!

Dále opět, najmilejší zploditeli,

[225] potřeba má toho žádati velí:

proti silným nápojuom v trunku

aby mi ráčil pohledati retunku,

ať neblázním a nekazím přirození

skrze násilné u víně brození,

[230] kteréž ve všem přes míru člověku škodí,

aniž vtipu mám, k čemu se ožralý člověk hodí.

Neb zlost, pýcha i najvyšší zoufalství

najraději přichází skrze ožralství,

a skrze své chtíče mnohý v tu dobu

[235] velmi brzo pomuož sobě do hrobu.

Kterýž hrob když komu přítomně nastává,

nade všecka najvyzší světská práva,

slušíť každému o to míti zdravé rozpomínaní,

jakéť k tomu náleží přichystání.

[240] Ale mysl ožralá, kteráž by se právě vztekla,

tať nedovede jinam než do pekla.

Vediž mě od vožíraní k střídmosti,

abych neskusil skrz to těžkých teskností!

Jistěť nám synuom a dcerám na tom jest málo,

[245] kdyby se nám za mládí to pohodlí stalo,

že nás vodí a nosí před škodným pádem:

to jest vše s lehčejším základem.

Ale když nám k vosmnácti letuom pospíchá,

toť rodičuom má býti pravá útěcha,

[250] zvedú liť syny a dcery ku polepšení.

V pravděť v tom mají nemalé utěšení,

nebť ne na tom dosti, aby člověk zplodil,

ale aby se plod Bohu i lidem hodil.

Též, otče najmilejší, přistój ku paměti,

[255] při čemž žádám tvé naučení míti.

Najprv statek svuoj abych uvedl v úpravu,

jímž bych stál bez poškvrny svého stavu,

přátely znaje, jak mám s nimi hodovati,

a služebníky pravé od levých rozeznati.

[260] Mým útratám potud aby byla míra,

pokudž by nebyla v měšci škodná díra,

neb měšec když zděraví, hotovým veta –

a těžko dobýti statku v tato léta.

Žádám, otče, že mi neráčíš za zlé míti

[265] a mne v tomto vyslyšeti,

postúpíš liž mi které schrány k bytu,

a hosté do domu ke mně že se poskytú,

ve vší kratochvíli ať jim dostojím,

slušně nakrmím i napojím.

[270] Ale tomu, prosím, nedopúštěj dostati,

abych měl s kým škodně o peníze hráti,

nebť mnozí umějí dozrale uklátiti

a hospodáře častou pobídkú usaditi.

A tuť na něm mnohý vyhrati hledí,

[275] co by on měl dáti do roka čeledi.

Škodnátě to věc a nelibá,

zdařiž Pán Buoh, ať jest mne v tom chyba!