[485] veliké odplaty v tom od Pána Boha čekaje,

všickni spolu láskú abychom se spojili

a zlému ďáblu ve všem se protivili,

zpomínajíc na tvá svatá dobrodění,

o nichž nemuož býti na mysl vstúpení.

[490] Člověk jakú lepší za ně odměnu mohl by dáti

než tu, aby mohl bez hříchuov smrti dostáti?

Platnějšíť při smrti čisté svědomí,

nežli všeho světa bohaté jmění,

a toť nás jistě při konci nezmýlí,

[495] bychom jedno dobře živi byli.

Toť nám najvíc na tomto světě zdědí,

zač odplaty čekati máme v nebi:

všickni, starší i my děti,

Měli bychom tam rádi chtieti!

[500] Tohoť třeba žádati dítěti malému,

aby najvíce rostlo k dobrému,

aleť ho šetřiti, co před mrazem květu,

aby se škodně nevrhlo od Boha k světu!

Mnozí rodičové, dokudž mají v plenkách děti,

[505] v takém náboženství dadí se viděti,

nosíce je k Božímu stolu,

s nimi zároveň nesmysléc spolu.

Ó, by na to se rozpomínali,

že ke křtu kmotruov potřebovali,

[510] bez nichž se křest nemohl státi!

I na toť by se mělo potbati.

poněvadž za nemluvňátka na křtu slibovali,

aby za ně také svátost Boží přijímali,

v želejícím pokání hříchy obmyjíc,

[515] za to Pána Boha často žádajíc,

aby podle rukojemného slibu

nebyli kmotrové na chybu,

ale o dítěti aby měli takovú péči,

aby nečinilo skutkem ani řečí

[520] proti Pánu Bohu nic ohyzdného,

rostlo v bázni Boží, varujíc se zlého.

Když pak létu sedmému přijde,

že to dítě běhúnkem bude,

máť se od kmotrouv státi oznámení

[525] a k rodičuom takové promlúvaní,

aby se již na kmotry nebezpečíce,

vzali dítě na péči, což mohú najvíce,

držíce je v báznivé a rozumné stráži

tak, pokudž jim i dítěti za dobré se váží.

[530] Jestližeť pak otce neb máteř při tom smrt zmýlí,

zastaňte přátelé, kteří by najbližší byli.

A tu ať se tepruv právě počne dítě vésti,

pokudž se při něm muož za rozumné snésti.

Ať jest mu často přítomna bázeň,

[535] a z věcí nepříjemných buď hned kázeň.

Pokora s tichostí ať při něm bydlo mají,

pokudž najvíc rodina za příhodné znají.

A z tohoť tepruv dítě, když se tak vésti zdaří,

máť vedeno býti k oltáři

[540] ku příjímaní svátosti velebné.

Tuť jest tehdy spravedlivé a hodné,

tuť se řeč naplní Hospodina,

k čemuž svaté čtení napomíná:

„Maličkým ke mně nebraňte,

[545] jichž jest království Boží, znajte!“

Nuž tehdy, vy hlúpí nebožátka,

kteříž za „maličké“ držíte nemluvňátka,

proč se bláznivě v rozumu dvojíte,

a ktež netřeba, že se tu bojíte?

[550] Poněvadž Pán Buoh smrti hříšníka nechce,

nad toť ostříhá děťátka, co leží v kolébce,

neuškodíť mu zlý duch, nechť se, jak chce, snaží,

když děťátko jest skrze anjela v stráži.

Bez pochybyť Pán Buoh při dítkách svú milostí,

[555] byť jich pak dlúho nedonášeli k svátosti.

Buoh jest najsvětější dobrota,