jméno svaté Páně, které nade mnú při křtu vzýváno,
budiž na věky věkuov požehnáno!
Rodičové najmilejší moji,
[10] račtež znáti potřebu dvojí,
kteráž přísluší mně, vašemu dítěti:
pokudž Pán Buoh žádá ode mne míti
život v dobrotě a v ctnosti
abych vedl, k chvále jeho svaté milosti,
[15] duši čistú, kterúž mám v těle
dánu od Pána Boha Spasitele,
abych tu lásku mohl u Pána Boha najíti
a ji zase čistu Pánu Bohu vrátiti.
V světě pokudž Pán Buoh popřeje bytu,
[20] abych míval k tomu mysl ohbitu:
jednomu každému podle jeho řádu,
pokudž bude bez škodného pádu,
abych se přívětivě choval v lásce,
tak jakž tomu Pán Buoh od nás chce.
[25] To dvoje bych obdržeti mohl, byl bych tomu rád
více, než bych vším širokým světem vlád.
A prosím, když pak přijdu k lepšímu srozumění,
ať víru, páteř a Boží přikázaní
umím, často nábožně říkaje,
[30] a Pána Boha za to vždy žádaje,
aby ráčil popříti státi v své vůli,
a v hříších nedal zahynúti nikoli,
nebť po smrti přijde ten do pekelního plamene
každý, ktož se zde nad svú duší zapomene.
[35] Dajž Pán Buoh, své duše abychom tak milovali,
toho plamene abychom na věky nepoznali.
Aj, teď ležím v plénkách tiše,
utažen jsa, ledva dýše,
pro nezbednost mého dětinství
[40] jináč mně nedají, na rukojemství
ten žalář snášeti musím,
leč když povyrostu, tuť se vyprosím.
Žádám za to, najmilejší paní máti,
že o mne s pilností budeš dbáti,
[45] svým sluhám časté dávajíc přikázaní,
abych neupadl při nich v zapomínaní.
Spaní ať má tehdáž v nenávisti,
když mi od prsí podá jísti,
a pro všecko při ní druhá
[50] nechť ji k tomu napomíná ztuha,
ať mne při té chvíle odbývá bedlivě,
chce li, ať se jí neodplatím hněvivě.
I jináč, když mne bude zdvíhati
a opět zase pokládati,
[55] nechť se mnú trefně o vše uhodí,
nebť se málem dítěti uškodí.
Když mi pak z těchto pokrmuov vyjde
a jiných mi zkusiti přijde,
prosím račiž mne držeti v pilné stráži.
[60] Dětinskýť člověk na mnohé krmě váží.
Budiž mne pilna ve dne i v noci,
ať lahodných krmí mnoho nejím ani ovocí.
Pakliť by mi se co i s pláčem líbilo
to, což by nebylo tobě milo:
[65] mívajž ke mně lásku tak zvedlú,
aby mne od toho odvedla metlou.
A tať mi bude zdráva každým časem,
bychť ji pak chvíli nosil i za pasem.
A hned pravím, že by mi nebyla laskava máti,
[70] kdyby mi nechtěla včas metlou dáti,
nebť se každému dobře hodí,
kohožť metla, když roste, provodí.
Děti mladí ať přede mnú hrají,
než prosím tebe, ať nade mnú moci nemají,
[75] ať já s nimi neodchodím sám na procházku