však proto na těch dělích neznati veliké škody.

Při tom byl moždíř veliký, kterýž měl zadek pro váhu olovem nalitý, toho olova se nětco rozpustilo, moždíř ovšem zuostal.

Dvě najvětší děla, kteráž byla mezi mosty, nefasovaná, ta se toliko očedila, ale však zuostala v své celosti.

Krov také na věži kostelní, kterýž byl šindelný, když se zapálil, velmi vzhuoru hořal a oheň padal doluov na podlahy mezi zvony a odtud se všecky hranice, na kterýchž zvonové visali, zapálily, a tak hořalo pomalu, až všecko dříví, kteréž vnitř bylo, shořalo, a zvonové se všickni ztloukli a rozpustili, a ty všecky hlavně, uhlé, i zvonovina všecka slila se a zuostala na sklepě, tu, v veliké věží nad kaplou páně Zajícovou, v kteréž jest hrob Zbyňka, arcibiskupa někdy pražského.

Od té věže padal oheň okny na krovy nové, kterýmiž byl přikryt Kostel veliký, tu, kdež se obecně káže nad hrobem svatého Vojtěcha, a ten kostel všecken z gruntu vyhořel, hrob toliko sám sv. Vojtěcha, jenž jest z bílého mramoru v prostřed kostela, zuostal velice zpukaný.

Komora pak, v kteréž byl orloj v kostele, ta zapálivši se hořala vzhuoru, až oheň přišel pod krovy škřidličné, kteříž byly na kuoru, a ty s makovicemi pozlacenými doluov padaly.

Upadl také i zvon, na kterýž bili hodiny, a tak nic nahoře nezuostalo než sám sklep kostelní toliko.

Skrze závorníky pak sklepové oheň, padaje děrami, zapálil varhany, kteréž všecky na zemi spadly i shořaly a odtud se zapálily stolice, kteréž byly z dříví javorového a dubového, s obrazy výborným dílem řezané, též i výborní pulpitové, všecko tu shořalo.

Shořali také všickni příkrovové na hrobích královských.

Odtud šel oheň do kaply sv. Sigmunda a tu spálil mříži dřevěnou a stolice, kteréž byly zzadu té kaply, a tabuli, kteráž byla s velikými obrazy na oltáři sv. Zigmunda, též i příkrov dřevěný na hrobě shořal, sám hrob toliko kamenný, v němž leží tělo sv. Zigmunda, zuostal.