Urozenému pánu, panu Zdislavovi Berkovi z Dubé na Lipém a Zákupí, najvyššímu Království českého, též krále Jeho Milosti, obú dědicuov, arciknížat Jich Milostí etc.cizojazyčný text, hofmistru a markrabství Horních Lužic lantfojtu etc.cizojazyčný text

Vácslav Hájek z Libočan, kaplan Vaší Milosti poníženě poddaný, modlitby své vzkazuje.

Pane milostivý, nepochybuji, že Vaše Milost jako pán křesťanský a jeden z zprávcuov vrchních na místě krále, Jeho Milosti, v Království českém nad takovou nešťastnou příhodú, kteráž se stala v Menším Městě pražském a na Hradě sv. Vácslava i na Hradčanech, nemalou těžkost míti ráčíte, a zvláště rozvažujíce to, co se zběhlo v kostele sv. Víta a jiných dědicův svatých k újmě poctivosti Pána Boha všemohúcího a jich, i to, co se stalo při dskách zemských a jiných zápisích k zarmúcení všeho národu českého. Nad to, kterak lidé mnozí, chudí i bohatí, v tu nešťastnú hodinu své statky a nábytky ztratili a někteří i o své přišli životy. Co by za příčinu bylo takové rány boží na nás, lidé múdřejší domnívají se, že hříchové naši, kterýchž Pán Buoh trpěti neráčí, ale pro ně pomstu činil a činí, a zvláště pro naši velikú pejchu dopustiti ráčil jako na lid Davidův, kteréhož padlo dne jednoho sedmdesát tisícuov, snad i pro neposlušenství, jako na Jeruzalém, město svaté, kteréž jest zkaženo a vypáleno za dnův Sedechiáše krále, a bez pochyby pro jiné všecky hříchy. Protož jest potřebí jistě nápravy, aby Pán Bůh svůj hněv od nás odvrátiti ráčil. Jakým způsobem takové boží dopuštění na nás přišlo, já sám v témž zarmúcení o tom nětco maličko k podivení Vaší Milosti sem napsal. A poněvadž sem to srdcem žalostivým a upřímým učinil, za to prosím, to ode mne milostivě přijíti račte.