Léta páně tisícího pětistého čtyřidcátého prvního ve čtvrtek v ochtáb Na nebe vstoupení Pána Krista, jinak ve čtvrtek před slavností Ducha svatého, bylo velmi veliké horko a sucho nad obyčej, tu mezi devatenáctú a dvadcátú hodinú vyšel oheň v Menším Městě pražském z domu, kterýž slove Bašta, kteréhož na ten čas v držení pan Ludvík z Gutštajna, a to vyjití toho ohně tímto a takovým se zpuosobem zběhlo.

Dva pokryvači krov na rathauze téhož města opravujíce, uhlédali, ano szadu toho domu při samým komínu z podstřeší, kterúž komín kuchynný obit byl, děrou skrze šindely aspoň na puol lokte voheň vyskočil a zase se schoval, a tak podruhé i potřetí. I vidúce, že se ten oheň rozmáhá, volali na lidi, kteříž byli na ryňku, pravíce: „Hoří, hoří komín kuchynný na Baště!“ Lidé, to slyšíce, rychle k tomu domu s rynku popředku běželi, ale služebníci téhož pána, zavřevše dvéře, do domu žádného nechtěli pustiti a někteří sami toho ohně hasiti počali, ale znamenavše, že jeho nemohú přemoci, těm, jenž ustavičně tloukli a volali, odevřeli, a oni vskočivše do domu, protože se oheň rozmohl, žádným obyčejem nemohli k té kuchyni přistúpiti, neb marštale byly při samé kuchyni, na kterýchž bylo seno i sláma, a ta počala velmi hořeti.

Vtom oheň přeskočil na druhou stranu té ulice, až na krov domu někdy Duchka Přeštického, a odtud pro točení sem i tam větru obracel se oheň na všecky čtyři strany.

Najprvé k straně východní zapálil se duom Fuxa krajčího a Kolářuov nárožní proti rathauzu a hned přes ulici duom konventský kláštera sv. Tomáše a odtud hnal se velmi prudce až k domu někdy pana sudího, jenž slove Vápenice, a tak až k bráně Písecké pod samé valy.

K straně pak západní hned od Bašty, kdež se zapálilo, hořeti počal duom páně z Roupova a odtud najvyššího pana purgrabí a páně komorníkův a páně Žabkův a tak dále.

Když ještě ten duom na Baště hořal, oheň, obrátiv se k straně polední, pojal s sebú obecní kuchyni, která stála prostřed rynku, a při tom krov s věže kostelíku sv. Vácslava a