[E2v]číslo strany rukopisukterýž já dám, tělo mé jest, za život světa.

O jedné spůsobě

Opět: Jakož mne poslal živý Otec, i já živ jsem pro Otce. A kdo jí mne, i on živ bude pro mne.[91]J 6,57 A v evanjelium svatého Lukáše dva z menších učedlníkuov, jenž nebyli kněží, poznali jsou Pána v lámaní chleba a v požívání.

Luk. 24[92]L 24,30–31

Že se jim otevřeli oči netoliko zevnitřně, ale i vnitřně, čehož chléb sprostný a obecný nemohl jest učiniti: Jakž svatý Augustýn, Chrysostom, Theophilactus a jiní o svátosti oltářní to vykládajíc, s církví o tom píší.

Augustin.

Chrisosto.

Theophila.

A jiní apoštolé v Skutcích apoštolských, kdežkoli rozdávali jiným tu svátost velebnou, o lámaní a spuosobu chleba toliko se připomíná.

Skut. 2[93]A 2,46

O spuosobu pak obojím mluviti ráčí Spasitel náš: Tělo mé právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. Opět tu: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti života v sobě. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný. A jiní evanjelistové svatí o poslední večeři pišíc, obšírnou zmínku chlebu a kalichu činí, což tuto pro krátkost pomíjím.

O obojím spuosobu

Přistupuji již k apoštolu svatému Pavlovi, kterýž také o přijimání pod jednou i pod obojí zmínku činí, píšíc k Korintuom, jedné spuosoby zmínka jest, kdež apoštol dí: Když se scházíte k jedení, vespolek se sčekávejte. A opět: Kdo jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. Tu[E3r]číslo strany rukopisuto