[C2v]číslo strany rukopisubloudili, nebo oslepila je zlost jich. To jsou ti, kteří, očí svých zle užívajíc, k marnosti přivozují.

Oči

Jakž sám Pán Kristus dí: Každy, kdož by pohleděl na ženu k požádání ji, již jest smilnil s ní v srdci svém.

Mat. 5[51]Mt 5,28

Protož David svatý tuto výstrahu dává: Odvrať očí tvých, aby neviděly marností.

Žal. 118[52]Ps 119,37

Opět zle uživají a rozmrhávají statek přirozený, sobě svěřený, nastavujíce uši své k slyšení marností: Větší kochání majíce a raději poslouchajíce mluvení oplzlého, nestydatého, klamavého, utrhánlivého, nežli aby měli pilnost vynaložiti k slyšení slova Božího.

Uši

Také rozptylují propůjčený sobě statek přirozený, natahujíce jazyk svůj jakožto lučiště k zlému, lživému a oplzlému mluvení, zhoršujíce blížní své a jim škodíc skrze svá nepravá mluvení, o kterýchž Jeremiáš prorok praví: Natáhli jazyk svuoj jako lučiště lži a nepravdy, neb jsou naučili jazyk svuoj mluviti lež.

Jazyk

Jere. 9[53]Jr 9,2

Střela raňující jest jázyk jich. V ústech[54]ústech: vſtech svých pokoj s přítelem mluví a tajně ukládá jemu úklady[55]úklady: vklady. Všickni ti zle užívají statku sobě svěřeného, kteří smysluov svých neskrocují a jim povolujíc v oudech svých k příčině hříchuov, rozmrhávajíce je, přivozují. Nebo tudy jako skrze okna smrt a zatracení na ně přichází, jakž Jeremiáš dí: Vstoupila smrt skrze okna naše, vešla do domův naších.

Jere. 9[56]Jr 9,20

Tehdy věděti máme, že i z těchto věcí a darův přirozených těla našeho počet vydati musíme.