[C2r]číslo strany rukopisuStatek přirozený jest nám svěřen, jenž jest zdraví, krása, síla; kterýmžto věcmi zavázáni jsme Bohu sloužiti a toho statku nám svěřeného zle neužívati ani rozmrhávati; nebo čím zdravější a silnější v oudech naších jsme, tím zavázanější k službě Boží a schopnější býti máme, jakž apoštol svatý Pavel nás k tomu napomíná a vede, k Římanům[46]Římanům: Rzijma: píšíc takto: Bratří, prosím skrze milosrdenství Boží, abyšte vydávali těla svá, obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši a nesrovnávejte se s tímto světem, ale obnovte se v novotě smysla vašeho.

Což máme, není vlástní naše, ale nám půjčené.

Z statku přirozeného počet vydati musíme.

Řím. 12[47]R 12,1–2

A opět: Jakož jste vydávali oudy své sloužiti nečistotě a nepravosti, jedné k druhé nepravosti; tak již vydávejte oudy své sloužiti spravedlnosti k posvěcení.

Řím. 6[48]R 6,12–13

Tak David svatý sílu svou v oudech svých, Bohu připisujíc, k službě Boží zachovával, jakož dí: Síly své k tobě, Pane, ostříhati budu.

Žalm 18[49]Ps 18

Ti pak jsou vládaři nepraví, kteříž rozmrhávají statek tento jim propuojčený, totiž zdraví, krásu, sílu přivozujíc k příčině hříchuov. Milovníci světa tohoto, smilníci a lakomci, říkajíce: Poďme a požívejme dobrých věcí, kteréž jsou, a užívejme stvoření jako za mladu rychle. Vínem drahým a mastmi naplňme se a nepomíjej nás květ času. Na každém místě zůstavme znamení veselí. Utískněme chudého spravedlivého a neodpouštějme vdově ani kmeti, ani ctěme šedin člověka starého, ale buď síla naše zákon nespravedlnosti.

Moud. 2[50]Sap 2, 6–7 a 10

Kteří zle statku přirozeného užívají.

Tyto věci myslili a