Pes pluje přes řeku, v ústech nes maso. Když slunce svítilo tak, jak vobyčej bývá, stí[n]text doplněný editorem[5]zapsáno pouze „ſtie“ bez značení nosovky vod masa vidný by[l]text doplněný editorem[7]zapsáno pouze „by“ vodě. Kterýžto on vidúc chtivě chytajíc, což v hrdle měl, vypustil. Protož jak věci, tak naději strátú přestrašen sa, najprvý ulekl se, potom upamatoval se, tak vypověděl: „Bídníče, nebyla míra tvý žádosti. Příliš nad to …dl[9]torzovité slovo si, leč by nebláznil. Již skrze tvú bláznosti {latrate štěkati}marginální přípisek soudobou rukou, obsahující cizojazyčný text nic týměř nemáš.“
Morale:cizojazyčný text
Napomenuti sme tou rozprávkú střídmosti, napomenuti sme k vopatrnosti, aby i žádosti byla míra, abychom jistého pro nejistou neopouštěli. Chytře jistě [Terentianus]text doplněný editorem[10]v překladu vynecháno onen [Sannio]text doplněný editorem[11]v překladu vynecháno; dat. „Sanniovi“ pověděl: „Já naděje penězi nekoupím.“
De leone et quibusdam aliiscizojazyčný text
S vovcí, a s některými jinými, úmluvu učinil lev, aby měli spolu, což by ulovili. Šli na lov, polapili jelena. Rozdělili všecky strany jednomu každému, aby brali, jak smluvil s nimi. Když počali bráti, lev zařval, řkouc: „První strana má jest, že sem nejhodnější. Vopět druhá má jest, protože nejsilnější sem. Vopět, že v lapání jelena více ustal sem, usuzuji třetí. Ještě štvrté strany jestli nepostúpíte, nedáte-li, nebude mezi námi přátelství.“ Tovaryši to uslyšavše šli pryč, prázni a mlčečky nesmějíce nic mluviti proti lvu.
Morale:cizojazyčný text
Řídká vždycky byla víra, v tomto věku řidší jest, u mocných i jest i byla vždycky nejřidčejší. Protož líp jest, aby živ byl s rovnými. Nebo kdo s mocnějšími živ, musí vždycky od svý spravedlivě vodstúpiti. S rovným sobě, rovný tobě, spravedlnost bude.
De lupo et gruecizojazyčný text
Vlk když žral ovci, náhodou kost uvízla mu v krku. Vobcházel, žádal pomoci, žádný mu nepomohl. Všickni pravili, že to mzdu béře pro hltavost svou. Potom lahodnostmi mnohými a mnohými sliby jeřába přivedl k tomu, aby krkem dlouhým v krk vpustil, kost vězící vyňal. Když pak žádal mzdy, zasmál se. „Nešlechetníče,“ řek, „vodejdi. Což dosti nemáš, žes živ, hrdlem nezaplatíš? Dyby mi se líbilo, mohl sem skousnouti krk tvůj.“
Morale:cizojazyčný text
