O lvu a vo myši
Lev horkem a během ustavši pod stínem, v trávě zelený odpočíval. Myší pak zástup, když po jeho zadku běhaly, procítivši jednu z mnohých chytil. Prosila ho, sa jata, že jest neslušná věc, na kterúž by se lev hněval, křičela. On rozvažujíc, že při takovým hovádku žádného není mordu, jatou propustil. Aniž pak po mnohým čase lev, snad když přes les skákal, upadl do osidel. Řváti mohl, exire non licetcizojazyčný text. Řvoucího bídně lva myš uslyšela, hlas poznala, lezla na sošky osidel, hledala uzlu, hledané nalezla, nalezené přehřizla, lev z osidla vyšel.
Přísloví:
Tato báseň radí mocným dobrotivosti. Neb jistě jak sou věci lidské nestálé, potřebují časem oni mocní pomoci nižších. Protož muž opatrný obávati se bude et si potestcizojazyčný text, aby žádnýmu z lidí uškodil. Kto se pak nebojí, škodí jinému, velmi blázní. Proč tak? Nebo, ačkoli již na moc žádného se již nebojíš, snad někdy bude, aby se obával. Neb jest vědomá věc, že se přitrefilo znamenitejm králům, že lehkejch človíčků neb milosti potřebovali, aneb se hněvu obávali.
O luňáku nemocným
Na loži ležel luňák. Již skóro umírajíc matky prosil, aby šla prositi bohů. Matka odpověděla, že žádný pomoci od nich
