Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. HG XI 65, polovina 16. století
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2017–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Tisk souboru Ezopových bajek v latinském, prosaickém překladu od různých autorů a interpretátorů (Fabularum, quae hoc libro continetur, authores atque interpretantes sunt… Vytiskl Johannes Singrenius, 1520. Vídeň.) obsahuje latinské poznámky a několik bajek je interlineárně přeloženo do češtiny.
Jedná se o jeden z prvních tisků souboru prosaických Ezopových bajek editovaných nizozemskými humanisty Martinem Dorpiem (1485–1525) a Hadrianem Barlandem (1486–1538) na základě prosaické adaptace veršovaného Romula, jejímž autorem je Gulielmus Goudanus (ca. 1466–1510), a texty dalších interpretátorů bajek (viz Thoen, P. 1970: Aesopus Dorpii. Essai sur l’Esope latin des temps modernes’. Humanistica Lovaniensia, 19. 241–289.). Odpovídající část této latinské předlohy rovněž zveřejňujeme v rámci Vokabuláře webového (viz zde).
Několik stran je opatřeno studentskými poznámkami v latině a českým interlineárním překladem; že se jedná o studentské vpisky lze usuzovat z kontextu (latinská synonyma k vytištěnému textu, odkazy na klasické autory aj.). Přeloženo je pouze několik bajek ze začátku knihy, později jsou interlineárně psána pouze právě latinská synonyma. Na titulní straně a na prázdné straně před ní, pod ručně vepsanou předmluvou, je podepsán zřejmě vlastník a autor vpisků Casparus Mandl ze Šteinfels. Pod jménem je v obojím případě parafráze latinského rčení: „Ni(hi)l sine numine vivum“.
Obecně špatně čitelné vpisky jsou psány kurzívou (jedinou výjimku je několik slov zapsaných kurentem v bajce „De rustico et columbre“ na straně A2r) a je pro ně užito dvojího inkoustu – černého (A1r–A2r; B1r–B2r) a červeného (A3v–B1r)[1] Zmíněná foliace se týká pouze stran s česky psanými vpisky.; na interpretačně nejasná místa je v edici upozorněno. Několik bajek není přeloženo vůbec (A2v–A3v)[2] De apro et asino, De mure urbano et mure rustico, De aquila et cornicula, De corvo et vulpecula, De leone senectute confecto, De cane et asino, názvy bajek ze začátku (A1r–A2r) nejsou do češtiny přeloženy vůbec a poslední přeložené bajky (B1v–B1r) zase jen z části (v tomto případě je zachována a přepsána latina).
Jak lze předpokládat u textu z této doby, kolísá zápis diftongizace /ú/ > /ou/ (např. A1r: „kohout“ / „kohút“ aj.) a /ý/ > /ej/ (např. A1r: „vejše“; „veliký a ukrutnej [boj]“ aj.); zároveň také zápis tautosylabického /aj/ > /ej/ (na slova s těmito případy je v edici upozorněno tak, že jsou transliterována; např: A1v: „nejhodnější“; A3v: „znamenitejm“ aj.). V počátečních bajkách kolísá zápis protetického „v“ před samohláskou „o“ (např. A1r: „vodpustil“; „votec“; „vo“ aj.). Často jsou v textu chybně použity přechodníky (např. A2r: „[sedlák] bijíce se“; A3v: „lev ustavši… procitivši“). Je také doloženo úžení /é/ > /í/; /ý/ (např. A1r: „nalízám“; A1v: „týměř“ aj.). Jednou je v překladu užito hyperkorektního zápisu – „haul“ (A1r).
Syntax je ovlivněna skutečností, že se jedná o studentský překlad. Některé bajky jsou psány srozumitelněji, jiné mají vždy jen překlad českého slova nad latinským. Pokud je třeba dovysvětlení zvláštností větné skladby s ohledem na latinu, je tomu tak učiněno v poznámkách k této edici. Záporka „ne“ nebývá v textu psána se slovesem, které neguje, ale kvůli překladu bývá psána samostatně nad latinské „non“; na tyto případy není v transkribovaném textu upozorněno.
Odkazy na antické autory jsou citovány dle zkratek uvedných v TLL (Thesaurus Linguae Latinae).