králev[398v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcestvie božieho. Ale ješto sú vně, těm v podobenství všecko se děje, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli, slyšiece slyšeli, a neurozuměli, neb nikdy sú se neobrátili a neodpuštěni byli jim hřiechové.“
Mc4,13 I vece jim: „Neviete podobenstvie tohoto? I kterak všecky podobenstvie poznáte? Mc4,14 Ktož rozsievá, slovo vsievá. Mc4,15 Ale ti, ješto sú podlé cesty, kdež se rozsievá slovo, a když uslyšie, inhed příde satan i otjímá slovo, kteréž sáto jest v srdcech jich. Mc4,16 A ti sú podobni, kteří na skalé se vsievají, kteřížto když uslyšie slovo, inhed je s radostí přijímají. Mc4,17 A nemaje kořene v sobě[54]sobě] ſlouíe rkp., ale časní sú, ale když příde zamúcenie a protivenstvie [pro slovo]text doplněný editorem[55]pro slovo] propter verbum lat., inhed se pohoršie. Mc4,18 A jiní [sú]text doplněný editorem[56]sú] sunt lat., ješto se v trnie vsievají, to sú ti pak, ješto slovo slyšie, Mc4,19 a strasti tohoto světa a zklamánie bohatstvie a vedlé jiných věcí v žádosti[57]žádosti] radoſti rkp. vcházejí, i udušují slovo a bez užitka bývá. Mc4,20 A tito sú, kteří v dobrú zemi rosieváni sú, ješto slovo slyšie a přijímají a činie užitek, jeden třidcátý a jeden šedesátý a jeden stý.“
Mc4,21 A pravieše jim: „Zdali příde světedlnice, aby pod kbelem položena byla [nebo pod postelí? Však aby na sviecen položena byla]text doplněný editorem[58]nebo pod postelí? Však aby na sviecen položena byla] aut sub lecto? nonne ut super candelabrum ponatur lat.. Mc4,22 Nebo nenie nic skryto, jenž by nebylo zjeveno, ani učiněno jest tajno, aby najavo nepřišlo. Mc4,23 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,24 A pravieše jim: „Vizte, co máte slyšeti: V které mieře měřiti budete, bude vám otměřeno a přidáno bude vám. Mc4,25 Neb ktož má, bude jemu dáno, a ktož nemá, také to, což má, bude jemu otjato.“
Mc4,26 I pravieše: „Tak že jest králevstvie božie, jakožto když člověk vrže siemě v zemi Mc4,27 i usne i vstane v noci i ve dne, a siemě vzplodí se i vzroste, a[59]a] navíc oproti lat. když on nevie. Mc4,28 Neb dobrovolně země plod činí: najprv zelinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když z sebe[60]z sebe] navíc oproti lat., + ex se var. vyvede požitek, inhed pustí i srp, neb jest přišla žen.“ Mc4,30 I pravieše: „K čemu přirovnáme [královstvie božie? Anebo kterému podobenství přirovnáme]text doplněný editorem[61]královstvie božie? Anebo kterému podobenství přirovnáme] regnum Dei? aut cui parabolae comparabimus lat. je? Mc4,31 Jako zrno horčičné, kteréžto když vsáto bude v zemi, menšie jest všech semen, ješto na zemi sú. Mc4,32 A když se urodí, vzende v strom[62]v strom] navíc oproti lat., + in arborem var. a bude větčie všech zelin a učiní větvie veliké, tak že pod jeho stienem budú moci [b]označení sloupceptáci nebeští bydliti.“ Mc4,33 A takovými mnohými podobenstvími mluvieše jim slovo, jakožto slyšeti možiechu, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše[63]nemluvieše] mluvíeẛe rkp. [jim]text doplněný editorem[64]jim] eis lat., ale súkromě všecko svým učedlníkóm vykládáše.
Mc4,35 I vece jim v ten den, když bieše pozdě: „Poďme zase.“ Mc4,36 A pustivše[65]pustivše] puſtímy rkp. zástup, přijechu jeho, tak že bieše na lodí, a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 I sta se veliká vlna větrná a toky púštieše v lodí, tak že se naplnila lodie. Mc4,38 A on spáše[66]spáše] erat… dormiens lat. svrchu v lodí[67]v lodí] navíc oproti lat., + navis var. na podušce. A ubudie ho a řkú jemu: „Mistře, neslušie k tobě, že hynem?“ Mc4,39 A vstav pohrozil jest větru i vece moři: „Umlkni a oněměj[68]oněměj] oníemíe rkp.!“ I přesta vietr i stalo se jest utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co bázniví ste? Aniž ještě máte viery?“ I vzbáchu se bázní velikú a mluvieše jeden k druhému: „Ktoť se zdá, jest tento, že vietr a moře hodlují jemu?“
Pátá
Mc5,1 Přijidechu přes zátoku morskú do vlasti gerasenazaretské. Mc5,2 A když vynide z lodie, inhed jej potka člověk z hrobóv v duchu nečistém, Mc5,3 jenž jmějieše přiebytek v hrobiech, aniž řetězy již kto možieše [jeho]text doplněný editorem[69]jeho] eum lat. svázati. Mc5,4 Neb často púty a řetězy jsa okován, zlomováše řetězy a púta zetřieváše, ani žádný nemožieše ho skrotiti. Mc5,5 A vždy[70]vždy] wdy rkp. ve dne i v noci [v hrobiech a na horách bieše volaje a sám sě kamením]text doplněný editorem[71]v hrobiech a na horách bieše volaje a sám sě kamením] in monumentis, et in montibus erat, clamans, et … se lapidibus lat. tlučieše. Mc5,6 Tehdy viděv Ježíše zdaleka, přiběže i pokloni[72]pokloni] y vece pokloni rkp. se jemu. Mc5,7 A vzvolav hlasem velikým, i vece: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě bohem, aby mne nemútil.“ Mc5,8 Neb řekl jemu Ježíš[73]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var.: „Vyjdi, duše nečistý, ot člověka!“ Mc5,9 I otáza ho: „Které tobě jmě jest?“ I die jemu: „Tma mi jméno jest, neb mnozí sme.“ Mc5,10 I prosieše jeho mnoho, aby ho nevyhonil ven z té vlasti. Mc5,11 A bieše tu podlé hory té stádo sviní veliké, pasa se po polích[74]po polích] navíc oproti lat., + in agris var.. Mc5,12 I prosiechu ho duchové řkúce: „Pusť nás u vepře, ať v ně vendem!“ Mc5,13 I pojči jim inhed Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, i vnidechu u vepře a velikým valem stádo strčeno jest v moře do dvú tisící, i ztopichu se v moři. Mc5,14 A ti, ješto pasiechu je, utečechu a zvěstovali sú do města i na polích. I vyšli sú viděti, co by se stalo. Mc5,15 I přijidechu k Ježíšovi i vidie ho, kterýž byl trápen
