d[397v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceveřóm. Mc1,34 A uzdravi mnohé, jenž se trápiechu rozličnými neduhy, a mnohá diábelstvie vymietaje a nedaje jim mluviti, nebo vědiechu jeho býti [Kristem]text doplněný editorem[14]býti <Kristem>] navíc oproti lat., + Christum esse var..
Mc1,35 A velmi ráno vstav, [vyšed]text doplněný editorem[15]vyšed] egressus lat. otjide na pusté miesto a tu se modléše. Mc1,36 I stíháše jej Šimon, a kteříž s ním biechu. Mc1,37 A když přijidechu k němu[16]přijidechu k němu] invenissent eum lat., řekli sú k němu, že všichni hledají tebe. Mc1,38 [I]text doplněný editorem[17]I] Et lat. vece jim: „Poďme do blízkých vesnic a měst, abych i tam kázal, neb sem k tomu přišel.“ Mc1,39 I bieše káže v školách jich a ve vší Galilei vymetáše diábly.
Mc1,40 I přijide k němu malomocný, prose ho, a na koleně poklek, řekl[18]řekl] + ei lat., nemá var.: „Pane[19]Pane] navíc oproti lat., + Domine lat., srov. Mt 8,2, chceš li, móžeš mě očistiti.“ Mc1,41 A Ježíš slitova se nad ním i vztaže ruku svú a dotekl se jeho, vece jemu: „Chci, buď čist!“ Mc1,42 A když vece, odstúpi od něho malomocenstvie i očistěn jest. Mc1,43 A pohrozil jest jemu a ihned vyvrže jeho, Mc1,44 i vece jemu: „Viz, aby nižádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se kniežeti kněžskému a obětuj dar za očištěnie své, což jest přikázal Mojžieš na svědectvie jim.“ Mc1,45 A on vyšed, poče kázati a oslavovati řeč, tak že již nemože zjevně do města vníti, ale vně na pustých miestech býti. I scháziechu se k němu otvšud.
II.
Mc2,1 A opět vyjide i vnide[20]vyjide i vnide] intravit lat. do Kafarnaum po osmi[21]osmi] navíc oproti lat., + octo var. dnech. Mc2,2 I by uslyšáno, že by v domu byl, i sjidechu se mnozí, tak že nemožiechu ani[22]ani] oni rkp. do dveří, i mluvieše jim slovo božie[23]božie] navíc oproti lat.. Mc2,3 A nesúce dnu trpiecieho, přijidechu k němu, kterýžto od čtyř nesen bieše. Mc2,4 [A když nemožiechu podati ho jemu pro zástup, obnažichu střěchu, kdež bieše]text doplněný editorem[24]A když nemožiechu podati ho jemu pro zástup, obnažichu střěchu, kdež bieše] Et cum non possent offerre eum illi prae turba, nudaverunt tectum ubi erat lat., a ohlásivše se, pustichu lože, v němžto dnu trpiecí ležieše. Mc2,5 A když vidě Ježíš vieru jich, vece dnu trpieciemu: „Synu, otpúštějí se tobě hřiechové tvoji.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mistróv, sediece a mysléce v srdciech svých: Mc2,7 „Co tento tak mluví? Rúhá se. Kto móž otpustiti hřiechy, jedné sám buoh?“ Mc2,8 To inhed poznav Ježíš duchem svým, že by tak myslili mezi sebú, vece jim: „Co ty věci myslíte v srdcích vašich[25]v srdcích vašich] původně mezi sebú, na okraji připsáno v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snáze řéci dnu trpieciemu: Otpúštějíť se tobě hřiechové tvoji[26]tvoji] navíc oproti lat., + tua var., čili řéci: Vstaň a vezmi lože své a choď? Mc2,10 Ale abyšte věděli, že syn člověka má moc na zemi otpustiti hřiechy,“ vece dnu trpieciemu: Mc2,11 „Pravi tobě: V[b]označení sloupcestaň a vezmi lože své a jdi do domu tvého.“ Mc2,12 A inhed vsta ten, a vzdvih lože své, otjide přede všemi, tak že se všichni diviechu a ctiechu boha řkúce, že sme nikdy neviděli tak.
Mc2,13 I vyšel jest opět k moři a vešken zástup přicházieše k němu i učieše je. Mc2,14 A když pominováše, uzře Levi Alfeova sediecieho na mýtě i vece jemu: „Poď po mně!“ A vstav šel jest po něm. Mc2,15 I stalo se jest, když stoléše v domu jeho, mnozí zjevní hřiešníci a hřiešnice spolu stoléchu s Ježíšem a s učedlníky jeho, [neb biechu mnozí, jenž následováchu jeho]text doplněný editorem[27]neb biechu mnozí, jenž následováchu jeho] erant enim multi, qui et sequebantur eum lat.. Mc2,16 [A]text doplněný editorem[28]A] Et lat. mistři, a zákonníci vidúce, že by jedl s zjevnými hřiešníky [a hřiešníky]text doplněný editorem[29]a hřiešníky] et peccatoribus lat., vecechu učedlníkóm jeho: „Proč s zjevnými hřiešníky a hřiešnicemi[30]hřiešnicemi] peccatoribus lat. jie a pie mistr váš?“ Mc2,17 To uslyšav Ježíš, vece jim: „Nepotřebuje zdravý lékaře, ale kteří se zle mají, nebť sem nepřišel volat spravedlivých, ale hřiešných.“ Mc2,18 I biechu učedlníci Janovi a zákonníci postiece se a přijidechu řkúce jemu: „Proč učedlníci Janovi a zákonníci postie se, ale učedlníci tvoji nepostie se?“ Mc2,19 Vece jim Ježíš: „Zdali mohú synové svatební, doniž jest s nimi ženich, postiti se? Kterak dlúhý čas mají s sebú ženicha, nemohú se postiti. Mc2,20 Ale přijdú dnové, když bude ot nich otjat ženich, tehdy se budú postiti v těch dnech. Mc2,21 Nižádný záplaty sukna [nového]text doplněný editorem[31]nového] rudis lat. nepřišívá v sukno vetché, jinak otjímá příplatu novú od starého, a větčie rozedřenie bude. Mc2,22 A nižádný nepúštie vína nového v lavice kožené vetché, jinak rozpučí víno lavici a bude víno vylito a lavice zhynú. Ale víno nové v lavice nové puštěno má býti.“
Mc2,23 I stalo se jest opět, když pán v soboty chodieše přes obilé, a učedlníci jeho počechu napřěd jíti a trhati klasy. Mc2,24 A zákonníci vecechu jemu: „Aj, co činie učedlníci tvoji[32]učedlníci tvoji] navíc oproti lat., + discipuli tui var. v soboty, což neslušie?“ Mc2,25 Vece jim: „Nikdy ste nečtli, co jest učinil David, když jest byl potřeben a lačněl on, i kteří s ním biechu? Mc2,26 Kterak jest všel v dóm boží za[33]za] z rkp. Abiathara, kniežete kněžského, a chleby posvátné jest jedl, kterýmžto neslušalo jest jiesti, jedné samým kněžím, a dal těm, kteříž s ním biechu?“ Mc2,27 I pravieše jim: „Sobota pro člověka učiněna jest, ale ne člověk pro sobotu.
