tresktáni by byli z neumělosti. Tam hudba Davidova a piesně Jubalovy byla by nepozornost. Tam manna a víno učiněné v Kana Galilejské byla by kysělost, tam ráj Adamóv a země slíbená byla by púšť. Tam rozkoši Ecclesiastešovy a všeho světa byly by pelyněm, tam králevstvie Oktaviánovo zdálo by sě žalář a vypověděnie. Tam pokladové Kresi i Antikristovi chudoba viděla by sě. Ó, člověče, tam budeš bohatějí a mocnějí nad Kresa i nad Augusta, nad Cyra, nad Nabuchodonozora, nad Baltazara i nad Alexandra. Tam budeš silnějí než Sampson, Sangur i Abizai, než David, Asemnia, Banania i Sobotai. Tam budeš kraší Absolona, Jozepha i Mojžiešě, nad Judit, nad Zuzanu, nad Rebeku, Sáru i Hachele, tam budeš trvalivějí než Enoch, než Eliáš i Matusalem a rychlejší než Azael, než Krysi, než Herkules i také než slunce. Tam budeš múdřějí než Šalomún, než Augustin, než Řehoř, než Jeroným, nežli Ambrož i Tomáš z Akvina. Tam čisče uzříš hospodina než Petr, Jan i Jakub, než Ezechiel, Mojžieš, Izajáš i s Štěpánem.

Zpósoba té věčné slávy muož býti sláva Šalomúnova, neb o žádném nečtem, by kto v toliké slávě byl živ, žádného nenalézámy, by kto tolikých rozkoší požíval. [#]obrázek nebo jiný grafický prvek O žádném nečtem, by kto byl tak dostatečen v bohatství. Královna Sába uslyšavši o něm pověsti do Jeruzalema přijěla a uzřěvši jeho slávu neuvěřenú, divieci sě i vecě: „Většie jest sláva tvá nežli pověst, kterúž sem slyšala, i vzkusila sem, že polovicě toho nenie mi pověděno.“ Takež bude mluviti dušě, když do nebeské slávy přijde, že puol toho, nie tisícě částka jiej nenie pravena. Všěcka země žádáše viděti tvář Šalomúnovu a to dobřě znamenalo tvář spasitele našeho, neb všěcka radost i vše veselé nebeské leží na obezřění té přěveselé tváři. Lépe by bylo duši v pekle a buoha viděti nežli v nebi a jeho přěsladkého obezřěnie nevídati. Dušě jsúci v pekle nečila by muky, když by viděla tu tvář kochanú a rozkošnú.

Druhá zpósoba té slávy muož býti kvas krále Asvera, neb o žádném nečtem, by kto tak