ochraňoval, s dalším doložením a vyslovením, přišlo-li by k čemu, jak se k sobě vedlé téhož landfrýdu a té smlouvy chovati by měli.

Ale Vy, margkrabě Albrechte, takového potřebného a vší Říši užitečného i mírného snešení a smlouvy toho času netoliko jste nepřijali, ale ještě nad to některým znamenitým kurfirštům a jiným knížatuom zjevně psáti jste směli, že takové snešení, neb smlouva, měla by býti k nenabyté škodě a ublížení národu německému a že by spíše za zradu německého národu to snešení mělo držáno býti nežli za smlouvu, z čehož oumyslu Vašemu, jak žádostiví dobrého a pokojného v Říši jste, dosti světle se rozuměti muože. A ač jste potom po mnohém splundrování, zkažení a šacování velikého dílu zemí u Rejnu, vidouce, že se Vám po Vaší vuoli v fraňkské zemi neděje a že Jeho Milost císařská s velikým počtem lidu válečného nahotově býti ráčil, při Jeho Milosti císařské milosti hledali a té i dosáhli, však pod tím najvíc toho šetříce (jakož pak potom skutek to ukázal), jak byšte skrze postranní správy k stvrzení těch smluv, které jste s těmi dvěma biskupy pamberským a vircpurským jakkoli zdělali, přijíti mohli, ale pro to takovým stvrzením těch smluv Vašich od Jeho Milosti císařské dopuštěno není, abyšte pro ty smlouvy sami mocí svou měli co před sebe