prvorozený syn mimo jiné bratry kniežetem býval a jiní bratři aby jemu jako pánu poddáni byli. Ale jiným čtyřem synóm svým rozdělil jest zemi moravskú a bratra poslúchati jim rozkázal. A tak toho všeho múdře pořiediv, ne po mnoho dnech rozmnožením zimnice zemdlen jsa, život svój šťastně jest dokonal. Léta M. LVI. měsíce ledna tělo jeho do Prahy přineseno jest a slavně mezi jinými knížaty v Kostele pražském pochováno. Jehožto smrti za dlúhé časy litovali sú Čechové, zpomínajíce na jeho ctné činy a na mnohá dobrodiní. Zpravoval jest pak zemi českú po smrti otce svého osmnácte let a dva měsíce.
O Spytihněvovi, knížeti českém
Léta Božieho M. LVI. podlé zřízenie Břetislavova Spytihněv, najstarší syn jeho, na místo otcovo vstúpil jest. Ten náramně nevražil na Němce, protož hned prvnieho dne svého knížetství toto jest ustanovil a provolati kázal všudy, aby nižádný Němec v zemi české přes třetí den déle nikdež neostával. Pakli by mimo to který nalezen byl, aby mu hlava sťata byla bez milosti. Pro kterúžto výpověd vypleněni sú všickni Němci z české země tak velmi, že i mátě jeho vlastní Jitka, dcera Oty císaře, z země ven s svým dvorstvem němecským vybrati se musila. Kněžnu abatyši svatojiřskú také vyvézti na kárách z země ven rozkázal a na bavorském lese ji nechati, jenž byla dcera hraběte z Brúmova, z německých zemí. A to proto učinil, že někdy prvé za otce jeho, když zed okolo Hradu pražského dělal, nějakú pec u toho kláštera z zadu obořiti dal, pro kterúžto věc ona rozhněvavši se slovy posměšnými jej haněla. On tehdy, mlád jsa, snesl jest svój hněv do času a teď jí to zpomenul. A když tak všecky Němce i jiné cizozemce jako řepíky z konské hřívy dočista z země české vyplel jest, potom týž Spytihněv táhl jest do Moravy s vojskem proto, že jim bratří jeho zpravovati nechtěli, tak jakž byl otec zřídil, neb byl rozdělil mezi ně zemi moravskú, Vratislavovi dav polovici země, Kunrátovi a Otovi druhú polovici. Ale Jaromíra byl dal na učení, aby mohl býti biskupem, chtěl li by. A když jest Spytihněv do Moravy mocně vtrhl, bratr jeho Vratislav, poznav tak silný jeho příjezd, bál se jest, a nechav ženy své v Holomouci, k Ondřejovi králi do Uher se utekl, od něhož ochotně přijat byl i poctivě, jakž naň slušelo, chován. Když pak Spytihněv všecko podlé své vuole v té zemi pořiedil, bratry své dva vzal jest na svuoj dvuor a úřady jim dal. Kunráta, jenž chut velikú k myslivosti měl,
