posvěcen, k uobědu se všickni rozešli. Hrabě pak ten s biskupem v jednom dvoře blízko od kostela pozuostal byl, k němužto jeden jeho přietel přišed, tajně mu věděti dal, kterak vejvoda Vratislav zle o něm myslí a že již město jeho Bílinu odjal i dal Kojatovi, synu Všeborovu, jenž toho času nejvzácnější na knížetcím dvoře byl. Tehdy hrabě uslyšav tyto zlé noviny o sobě, s biskupovú pomocí s životem ledva jest preč utekl.
Vratislav vejvoda s Atlétú, dcerou krále uherského, měl jest dva syny, jednoho Břetislava a druhého Vratislava a dvě dcery Lidmilu a Jitku.
Léta M. LXII. Atléta, žena Vratislavova, nedošedši starosti, umřela jest měsíce února. Po smrti jejie v roce tejž Vratislav pojal jest dceru Kazimíra, vejvody polského, jménem Svatavu a s tú jest měl čtyři syny, zejména tyto: Soběslava, Boleslava, Bořivoje a Vladislava, o nichž se dolejie položí.
O dalších příbězích Vratislavových a o Jaromírovi, bratru jeho, kterak k biskupství přišel a kterak v něm neřádně stál
Léta M. LXVII. Severus, biskup pražský, muž múdrý a vzácný, držal jest pospolu dvoje biskupstvie pražské i holomúcské za dlúhé časy. Potom jsa prosbami knížete Vratislava přemožen, jednomu ctnému muži Janovi biskupství holomúcského postúpil. Potom v krátkém času, jsa již lety a nemocmi velmi sešlý a strápený, umřel jest měsíce prosince léta výš psaného. Na jehožto miesto vstúpil Jaromír, bratr Vratislavuov, jemuž potom jméno jiné, totiž Erhard dáno, sedmý biskup pražský. A to se takto puosobilo: Když Ota a Konrát, bratři Jaromírovi, uslyšeli, že by Severus, biskup pražský, umřel, poslali sú hned po něho tajně do Polsky namlúvajíce jej i radiece, ač jest již byl žákovstva poběhl, aby se do Čech bez meškání vrátil a bikupstvie pražské přijal. Za tím Vratislav vejvoda, seznav bratra svého Jaromíra nectnostné obcovánie a poběhlost kněžství, umínil jest někoho šlechetnějšieho biskupem učiniti. I měl toho času na svém dvoře jednoho kaplana, muže ctnostného a dobře učeného, jménem Licka z Sas, jenž proboštem litoměřickým byl, tomu biskupstvie dáti chtěl. Však potom knieže Jaromír z Polsky přijel, skrze přímluvu bratřích svých a jednoho hraběte Kojaty, jenž byl jeho najvyšší rada a milostník, i skrze přímluvu mnohého zemanstva, ač tomu rozličné otpory činil, Vratislav však nemoha se otci protiviti i jsa zřiezením předkóv svých otce i bratra dotiskán, Jaromírovi biskupstvie dopřál. A protož tu hned on s bratry svými i s jinú obcí země české i s kněžstvem všickni jednostajně zvolili sú sobě Jaromíra za biskupa léta M.LXVIII. a poslali sú ho k císaři Jindřichovi s posly a s listy svými, jenž toho času v Mohuči městě byl, aby Jaromíra u biskupství stvrditi ráčil, kterýžto stvrdiv jeho, přikázal arcibiskupu mohutskému, aby jej posvětil. On při tom svěcení změnil jest mu jméno a nazval jej Erhart místo Jaromíra. A tak posvěcen sa,
