[228r]číslo strany rukopisus mnohem biskupóv a rytieřóv do země české vjeli sú. Ale Bóh pýchu jich odehnal a setřel, protož buď chválen na věky věkóv. Amen.

To slyšiece Němci míšeňští, kteříž také okolo Žace v Čechách pálili, jichžto v počet byli čtyři tisíci, jakož pravie, i s pěšími i s vozy, také pro strach utekli z země, kterýž vítěz Čechové dřieve řečení majíce, na vývodu rakúského, kterýž do [47]číslo strany ediceMoravy nepřátelsky s svým vojskem vjev, tam dobýval a pálil, jeli sú toho léta po Matce boží na nebe vzetí.

Léta božieho MCCCCXXXI. kněžie z Starého Města pražského s svými osadními na památku toho vítězstvie obdrženého dieky Bohu vzdávajíce, slavnú processí ve mše k Hradu svatého Václava učinili. A tu most Hradu pražského u brány, kteráž jde k řece, zbořil se jest vešken s stem lidí, kteřížto tam pod most do přiekopa upadli sú, a několiko z nich byli jsú smrtedlně raněni.

A vyhnavše dřieve řečené Němce s jinými národy z Královstvie českého od Rýzinberku[aj]Rýzinberku] Rzizinberku za Domažlici, kněz Prokop, vódce táboróv polních, s svým vojskem a s sirotky na pomoc městu Němčí v Slezí, kteréžto Němci byli jsú oblehli, jeli sú. Ale oni pro strach, nesmějíce Čechóv dočekati, od něho jsú utekli. To slyše vévoda rakúský, kterýž do Moravy byl vtrhl, že Čechové naň táhnú, utekl jest z Moravy.

Potom Čechové do Uher jsú nepřátelsky vtrhli a tam veliké škody Uhróm činili.