[227r]číslo strany rukopisustrana protivná toho nechtěla dopustiti. Dále ti poslové pravili, že mnozí Němci i jiní cizozemci silně se zbierají, chtiece toho léta do Čech nepřátelsky táhnúti. A to poselstvie stalo se jest od těch poslóv svrchu psaných ve čtvrtek na Božie tělo léta božieho MCCCCXXXI. ve mše v Praze na Novém Městě {na rynku}marginální přípisek mladší rukou.

Toho léta v neděli před sv. Vítem byla veliká povodeň u Kúřimi z přielišného deště, kteráž od sta let nebyla viděna ani slýchána. A tu špitál s nemocnými a sladovny[ah]sladovny] s ſladowny a domy pod městem s lidmi zpřevracela a pobrala. A také stranu zdi městské jednu zbořila.

Po kteréžto odpovědi mnoho Čechóv, totiž pražené a kněz Prokop Holý, vuodce táboróv polních, a sirotci a jiná města, přídržejíce[ai]přídržejíce] przidrziegicze se jich, s šlechtici sebravše se, čekali nepřátel cizozemcóv u Nové Plzně a za lesy bavorskými, kteřížto do země vjeti nesměli a prodlévali, až se Čechóm stravy nedostalo, z nichžto každý s vojskem svým domóv jev, aby špíže nabrali. Ale někteří pochybovali, by Němci za lesy leželi, chtiece do země vjeti. Tehdy ti nepřátelé s velikým množstvím z rozličných zemí, totiž od Říma, s Rajnu, Švábi, Míšněné, Řezenští a jiní mnozí národové, ja[45]číslo strany edicekožto podlé obecné pověsti od některých těch zjímaných praveno jest na sto a na třidceti tisícóv, sebravše se do země české vjeli, vsi a městečka páléce, a Tachov město oblehli. A ihned Čechové, sebravše se zase, na ně jsú