Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[3r]číslo strany rukopisu

Takováť nemyslí nic jiného,

nežli milovati muže svého.

Jaká na světě větší radost

(jedno po smrti boží milost)

bylať by viec vinšována?

Slušíť prositi nebeského pána,

když vstáváme neb leháme

a ještě dosti činiti máme,

abychme to uprosili sobě

tak, bychom se zženili dobře.

Neb i toto také v světě bývá,

že mnohý panic rád zajímá

všudy a všecky chce zjezditi

a nestydí se žádné prositi,

buď to panna aneb vdova.

Zdaliť sú tu jedna slova?

An tak pěkně mnoho prosí,

že z lítosti proň učiniti musí,

a též i mnohá cizí žena

bývá od něho prošena;

ten pak, když se vožení,

chce, aby žádný nemluvil s jeho paní,

[3v]číslo strany rukopisu

a praví: „Jáť sem v peci býval,

protož bych nerad jiného hledal

u své ženy, ani v svém domu!“

Jedno hádaj, svolí li ona k tomu,

neb se trefí druhdy nábožná

a na tvú duši laskavá.

Zajímal li si kde jednoho,

nerada by nechala toho,

deset za jeden otplatí,

byť pak měla mlatci dáti!

Také by ji pak zbil, trpí mile,

nebť jí o tvú duši píle!

Však jsi slýchal Písmo ono,

že Buoh zpomene marné slovo,

kteréž jsi kdy měl v promluvení –

což pak tehdy tvé marné kývaní,

musíť je žena oplatiti,

ač chceš se věčně nemučiti!

O tom nechci mnoho psáti,

neb to muože každý znáti

a každý to dobře ví

i tomu také rozumí,

[4r]číslo strany rukopisu

že ne každému se žena zdaří,

a druhého velmi těžce mrzí.

Mnozí hyzdí a mnozí chválé

a mnozí mají dosti namále –

tak se vždy v světě děje,

že se mnohý druhému zasměje

a o svém hoři doma neví;

by pak věděl, nic řéci nesmí,

boje se, by nenasmíšil lidi,

mysle o tom, že toho ne každý vidí,

ač sám v sobě chodě vrčí,

jako by dobře koupil, proto mlčí.

Mnohokrát nese bitý nebitého,

a protož nesluší spravovati žádného;

neb ktož se cizému neštěstí raduje,

ztěžka se jeho sám uvaruje,

neb kdež ruka ruku myje,

býváta ovšem bílé obě.

A protož já radím toto tobě:

buď to mladý, starý člověk,

král, pán i ktožkolivěk,

že chce v stav manželský vstúpiti,

[4v]číslo strany rukopisu

slušíť jemu dobře pomysliti

a s múdrými se poraditi

– chce li potom tesknosti zbýti –

a zvlášť s těmi, kteréž u víře shledáš.

A to ještě s strachem učiniti máš,

neb nechť se zdaří, jak chce koli,

tobě k mysli neb proti vší vóli –

i zdaliž ji muožeš zbýti?

Než musíš ji až do smrti míti,

a nechť činí, jak chce koli najlépe,

již tvá ona věčně bude.

Však Arestoteles mudřec radí

a těmito slovy takto praví:

„Což činíš, čiň s rozmyslem, synu,

múdře prohlédaje k konci v každém činu!“

Než tutoť konce nebude,

leč se kto s kterú rozvede,

ale pro hodné příčiny,

k tomu aby byly slušné viny,

jimž by všichni porozuměli,

kohož by koli rozvésti měli.

Sic buď stará nebo mladá,

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 10 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).