Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Takováť nemyslí nic jiného,

nežli milovati muže svého.

Jaká na světě větší radost

(jedno po smrti boží milost)

bylať by viec vinšována?

Slušíť prositi nebeského pána,

když vstáváme neb leháme

a ještě dosti činiti máme,

abychme to uprosili sobě

tak, bychom se zženili dobře.

Neb i toto také v světě bývá,

že mnohý panic rád zajímá

všudy a všecky chce zjezditi

a nestydí se žádné prositi,

buď to panna aneb vdova.

Zdaliť sú tu jedna slova?

An tak pěkně mnoho prosí,

že z lítosti proň učiniti musí,

a též i mnohá cizí žena

bývá od něho prošena;

ten pak, když se vožení,

chce, aby žádný nemluvil s jeho paní,

a praví: „Jáť sem v peci býval,

protož bych nerad jiného hledal

u své ženy, ani v svém domu!“

Jedno hádaj, svolí li ona k tomu,

neb se trefí druhdy nábožná

a na tvú duši laskavá.

Zajímal li si kde jednoho,

nerada by nechala toho,

deset za jeden otplatí,

byť pak měla mlatci dáti!

Také by ji pak zbil, trpí mile,

nebť jí o tvú duši píle!

Však jsi slýchal Písmo ono,

že Buoh zpomene marné slovo,

kteréž jsi kdy měl v promluvení –

což pak tehdy tvé marné kývaní,

musíť je žena oplatiti,

ač chceš se věčně nemučiti!

O tom nechci mnoho psáti,

neb to muože každý znáti

a každý to dobře ví

i tomu také rozumí,

že ne každému se žena zdaří,

a druhého velmi těžce mrzí.

Mnozí hyzdí a mnozí chválé

a mnozí mají dosti namále –

tak se vždy v světě děje,

že se mnohý druhému zasměje

a o svém hoři doma neví;

by pak věděl, nic řéci nesmí,

boje se, by nenasmíšil lidi,

mysle o tom, že toho ne každý vidí,

ač sám v sobě chodě vrčí,

jako by dobře koupil, proto mlčí.

Mnohokrát nese bitý nebitého,

a protož nesluší spravovati žádného;

neb ktož se cizému neštěstí raduje,

ztěžka se jeho sám uvaruje,

neb kdež ruka ruku myje,

býváta ovšem bílé obě.

A protož já radím toto tobě:

buď to mladý, starý člověk,

král, pán i ktožkolivěk,

že chce v stav manželský vstúpiti,

slušíť jemu dobře pomysliti

a s múdrými se poraditi

– chce li potom tesknosti zbýti –

a zvlášť s těmi, kteréž u víře shledáš.

A to ještě s strachem učiniti máš,

neb nechť se zdaří, jak chce koli,

tobě k mysli neb proti vší vóli –

i zdaliž ji muožeš zbýti?

Než musíš ji až do smrti míti,

a nechť činí, jak chce koli najlépe,

již tvá ona věčně bude.

Však Arestoteles mudřec radí

a těmito slovy takto praví:

„Což činíš, čiň s rozmyslem, synu,

múdře prohlédaje k konci v každém činu!“

Než tutoť konce nebude,

leč se kto s kterú rozvede,

ale pro hodné příčiny,

k tomu aby byly slušné viny,

jimž by všichni porozuměli,

kohož by koli rozvésti měli.

Sic buď stará nebo mladá,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).