Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

[228r]číslo strany rukopisusem se i počala sem křičeti, neb jest ještě byl do komory nevšel. Kdežto on od takového křiku velmi se ulekl. A tak mi se zdá, že jest mne pro Buoh prosil, abych mu to otpustila. A když sem uznala, že jest on, zpomenuvši na vás i zavřela sem chutně okno. A tak on vida, že nemuož nic dobrého zjednati, k čertu se preč bral. Potom sem jeho nemohla dále viděti, kde se jest obrátil. Protož otče milý, zdá mi se, že sú to již veliké věci, bych to měla ot něho trpěti. Mnúť se již to nikterak déle nebude trpěti, neb což sem prvé činila, to sem všecko pro vás činila.“ A když mnich paní řeči vyrozuměl, velmi o to zamútil a zlé mysli byl, jako kdy býti mohl. Nevěděl jí co za otpověd dáti než toliko to, že se jí ptal, dostatečně li jest jej poznala, když jest k ní lezl, čili jest kto jiný byl. Paní jemu řekla: „Buď Buoh [228v]číslo strany rukopisupochválen, že sem jeho za jiného neuznala, neb jistě pravím, že jest on byl, a byť pak chtěl toho příti, nevěř mu!“ „Nikoli,“ řekl jest mnich, „to jest veliké zlosynstvo a protivenstvie a k tomu velmi zle učinil. A jistě žes dobře udělala, žes jej takovú měrú pryč od sebe otehnala. Ale prosím tebe ještě, poněvadž tebe tak Buoh od zlé pověsti ostříhá. Jakož jsi již dvakrát mé rady uposlechla, že mi ještě toho neotpovíš po třetí, nežli by to měla komu z svých přátel neb muži oznámiti a ještě mi pokusiti otpustíš, mohl li bych toho potvorného čerta zuzditi, nebť sem, Buoh ví, měl za člověka dobrého i poctivého a za díl svatého. Pakliť nebudu moci od takových zlých úmyslóv jeho nikterakž odvésti, tehdáť dávám svým požehnániem moc a otpuštěnie, aby v těch věcech ve všech svú vuoli, pokudž se […“]text doplněný editorem[114]chybějící listy; Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 doplňuje závěr povídky dle moderního překladu „Dekameronu“ Arnošta Procházky (Praha 1923), II, str. 32–34.

[Zlomek 1]text doplněný editorem

[IIv]číslo strany rukopisu

i s Svobodú i také s jinými[ci]jinými] ginym[115]odříznuto

se všemi poddanými tvými

tu pak zvíme, směšno li ni…[116]torzovité slovo

kterýž v naší škole pobude

ač koli jeho neumoříme

shledáš, žeť jej ten smiech z…[117]torzovité slovo

nebo kdy mezi nás svobodu vys…[118]torzovité slovo

ať poviem, co jest mým udělá

dvorně mezi nimi rúhaje se ch…[119]torzovité slovo

a proti mně mé jest rotil

nalezna vodraného dosti

i dodral na něm šaty bez milosti[cj]milosti] miloſ[120]odříznuto

a ať poviem co ještě víc či…[121]torzovité slovo

[Zlomek 2]text doplněný editorem

X
cijinými] ginym
cjmilosti] miloſ
114chybějící listy; Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 doplňuje závěr povídky dle moderního překladu „Dekameronu“ Arnošta Procházky (Praha 1923), II, str. 32–34.
115odříznuto
116odříznuto
117odříznuto
118odříznuto
119odříznuto
120odříznuto
121odříznuto
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).