I poče mysliti řka: „Milý Bože, co jest toto nového, že tak v přípravné zahradě tak špatná chalupa stojí a že tu nějaké veselé sedadlo uděláno nenie! Dvorná to věc! Zahrada jako ráj a duom v ní jako chlév!“ A když v tom myšlenie stáše, tu z té chalúpky vykročí tak převelmi pěkná a tak ušlechtilá, nad lidský rozum krású i šaty ozdobená panna: vlasy až do samé země zlaté barvy mající a ve všem bílém. Na to rozličným drahým kameniem a rozličného uměnie dielem mezi tú bělostí ozdobena byla, z jejížto tváři pro krásu až jako blesk pocházíše, že tak se tomu mládenci poče zdáti na jeho mysli, že jest tak pěkné panny a tak přípravné nikdy jakživ neviděl, ani brž o ní slýchal.
Mládenec
Z přirození svobody a navyklosti své poče výskati a volati hlasem velikým řka: „Má milá panno, já k vám puojdu, bych věděl kudy!“ Panna Ctnost otpovědě: „Nechoď sem, mládenče! Neb já na tvé postavě vidím, že my spolu neskvasíme!“ A mládenec: „Proč bychom spolu neskvasili, ano mi se zdá, že sem jakživ nic tak pěkného a tak draze připraveného neviděl!“ Panna: „Pravdu s pověděl, že sem draze a skvostně připravena, vnitř i zevnitř, ješto ty hoden nejsi mých se šatóv dotýkati. A protož tam ostaň radši, nebo já na tobě vidím, že té žíly v tobě nenie, kteráž by byla hodna mne se dotýkati, pro tvé rozpustilé činy, o nichž já z svého dětinství sem slýchala a mnoho slzí sem pro to vylila.“
Mládenec
A mládenec poče mysliti a jako hněviv jsa mluviti a pravě: „Mluvíš, že si o mně z mladosti slýchala, a hanieš mě praviec, že si mnoho slzí pro mé rozpustilosti vylila. Nenie to podobné, mejlíš se o někoho jiného! Neb vešken svět, a ktož mě zná pro mé rytieřské a světské běhy, ti mne milují. A protož pověz mi, kudy k tobě, aneboť tam skočím přes tu řeku, bychť měl utonúti!“
Ctnost
Panna otpovědě: „Neskač, ale obejda své skutky daleko a vezma na se nějaké poctivější než ty krátké šaty a to nahé hrdlo, budeš moci přes lávku šlechetnosti ke mně přijíti. Než sic takto nechoď, prvé by utonul v této řece, nežli mne dojdeš, s těmi obyčeji, jakéž ty do sebe máš!“
Mládenec
Mládenec vece: „Neutíkaj přede mnú a nechť, ale mluvím s tebú