Při těch válkách zjevil se jest rek veliký,
jehož se jest bál člověk všeliký.
Ten tento obyčej jest měl:
když již mezi ně vskočiti chtěl,
místo lebky vzal na se umrlčí hlavu,
maje suchú, bledú všecku postavu,
žáby, hadi všady po něm lezli,
červí se všudy rozsuli.
Maje k tomu kosu v své ruce,
když se rozhněval, sekl jí prudce,
žádného prostě nevybíraje,
u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje.
Když koli mezi ně vskočil
a ktož jej koli z nich zuočil,
tak před ním každý utíkal,
že to jest Smrt, to každý znal.
Buď na světě král neb ktožkoli,
kohož zajal kosú v městě neb v poli,
každého jest hrdla zbavil,
anebo pod se mocně podmanil,
buď chudý, bídný aneb bohatý,
a byť měl najlepší šaty.
Každý musil předse jíti,
kohož on jest chtěl koli míti.
Tak jich mnoho zbil ten rek,
že se jemu neobránil žádný člověk,
aniž se obrániti jemu muože –
jediné smiluj se, milý Pane Bože!
Nebyloť jest tak nikdy silného,
ani tak mocného a statečného,
neb ani bohatého ani chudého
neuctil, ale musil do vrše jeho.
A s kým koli on se jest speřil,
každým na chřbet on udeřil,
aneb na nos, neb jak se mu zdálo,
tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo.
Poče se všem s ním stýskati,
že již nesměli ani na městě výskati,
an všecky pořád morduje,
krále, pány a žádného neholduje.
Smrt
I poče Smrt velikým hlasem volati
a takto těmito slovy vymlúvati,
řka: „A vy se sami mordujete
a žádný žádného nešanujete,
však vy k tomu práva nemáte,
že sem já popravce, zda toho neznáte?
A jedni druhé pod se podmaňujete,
že sem já posel boží, zdali nevíte?
Však mi všichni poddaní musíte býti,
co jest se vás kdy mohlo zroditi!
Protož, Štěstí, ač chceš, ať tě živím
i s svými, učini tak, jak já radím,
a pomni se Bohu pokořiti,
kterýž vás muož, kdy chce, skrotiti.
Ale ty v svém bohatství i s poddanými
přisáhl by, že nad tebú Boha není –
však bude li Pán Buoh chtíti,
ač lidé nic, ale já mohu všecko vzíti!
Však máš Múdrost při sobě,
tak čiň, cožť radí a raditi bude tobě,
ale ne ti tvoji herci mladí,
Pýcha, Svoboda, i světští lidé jiní!
A já těmto pryč rozkáži,
aby proti tobě Neštěstí nemohlo, sváži,
a tyto vojska pryč obrátím od vás,
kteří by pak své vuole chtěli z vás
