přes tuto vodu. Přistupiž blíže k vodě a prosím tebe, jmenuj mi se, kto jsi ty!“
Ctnost
A panna přistúpivši blíže k vodě, ne pro mládence, ale pro to, aby se jemu jmenovala, a zdali by jemu jméno její slíbilo, vece: „Mládenče, mněť Ctnost říkají.“ Mládenec trže sebú a chřbetem se k ní obrátiv, poče zpátkem rukú kývati a řka: „Cos ty, Ctnost! Slýchal sem o tobě, ale velmi málo, ale nic sem toho o tobě nikdy neslýchal, co by se mně líbiti mohlo! Ba, Buoh tě žehnaj na věky! Byť tvá voda do kolenú byla, nešel bych k tobě! A hned sem srozuměl, že v tom domku špatném nic dobrého býti nemuož!“ Ctnost k tomu otpovědě: „Mládenče, jáť nic jiného nevědě, než chceš li na to pomněti anebo druhdy pomysliti, že umříti musíš! Stuoj to dlúho nebo krátko, měl by se mnú rád promluviti!“ Mládenec vece: „Počkaj, až budu v sedmdesáti aneb v osmdesáti letech! Dosti času mysliti na smrt! A buď toho Bohu žel, jsúc tak pěkná a tak přípravná čistě, a že takové řeči mluvíš! Pověziž, když pak vždy chceš se mnú mluviti, kde jsi tak dobré šaty vzala a světlú postavu jasnú v této bídné chaloupce anebo kudy si sem přišla!“ Ctnost praví: „Takto mi se přihodilo, že sem já z přirozenie najvyššieho rodu, z něhož jest sám Syn boží pošel, a mezi dobrými všudy muoj rod najdeš. A protož já v této chaloupce jsúc, své přirozené krásy ztratiti nemohu a svých drahých šatuov svléci také nemohu, ani mě kto z nich svléci věčně muož. Než proto v této chaloupce bydlím, v ničemž sebe nepoškvrnivši, ale že mě sobě vuobec v ohyzdnost a v lehkost vzali i muoj vešken rod. A kto najméně se k mému rodu sezná, žádného nikdiež nechtie míti v lásce. A muoj otec i mátě má vyhnáni ze všech království. I pohlediž na mú sličnú krásu i na mé čisté přípravy, to mi nic platno nenie! A od najbohatějších až do najchudších, ktož jediné s to býti muož, aby zle činil, žádný na mě laskav nenie! A když sem kde šla po ulici aneb po rynku, i kdež sem koli před koho vstúpila, každý ke mně též jako i ty chřbet obrátil. A protož v této chaloupce radši sama sem. A ktožkoli ke mně sem chce, k tomu se hodně připravě, žádným já nepohrdám, ale každého ráda k sobě přijmu a s ním jako s přítelem kvasím a miluji jej z srdce. I protož chceš li ty ke mně, mládenče,
