Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

„a toho vězenie zbaviti.

Povězte Svobodě, Pýše od nás,

ať se přimluví k králi za nás,

neboť jsme pro ně a vedlé nich zašli

a v to těžké vězenie přišli.“

Hlásní odpovídají

„Věru, myť nesmíme pustiti

ani s žádným o vás mluviti.

Víme jistě, že bychme byli biti,

neb nám přísně přikázali,

abychom žádného neopovídali.

A poněvadž jste již přišli v to vězenie,

již žádnému, ani pánu našemu, nic do vás nenie.

Protož, chcete li zase jíti

a Neštěstí se vyslúžiti –

myť nic lepšího nevíme,

a to my sami z sebe vám radíme.“

Tuž tito, sklopivše každý hlavu,

jdú zase k Neštěstí, vahú pravú,

a řkúc: „Netřebať nám pospiechati,

poněvadž se nám velí vysluhovati.

Vidíte, že Neštěstí mluvilo pravdu nám,

pravě, co jest a přihodí se, to znám.

Protož běda nám, nebožátkuom,

co jsme přišli k velikým zámutkóm!“

Potom ti nepřátelé Štěstí trápili,

že medulánské kníže v kostele zabili –

vedlé samého Štěstí to se stalo,

rychle tu Neštěstí přibylo –

také i florenského jednoho znamenitého,

Laurencius de Medicis jest bratr jeho.

A tak mnohým sú často činili,

že již s nimi velikú tesknost měli,

neb kdež se najlépe nadáli,

vždycky je ti nepřátelé jímali,

trápíc, zsužujíc, i mordovali.

Král Matyáš, uherský mocný pán,

který byl Štěstí velmi znám,

a Štěstí jej také velmi miloval –

to jest vešken svět dobře znal –

proto jej také Starost jala

a k Nemoci slibem zavázala.

A ač jest byl zavázán k Nemoci,

proto měl při Štěstí mnoho moci. –

[…]text doplněný editorem[62]chybějící folia 35 bis r, 35 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem

Při těch válkách zjevil se jest rek veliký,

jehož se jest bál člověk všeliký.

Ten tento obyčej jest měl:

když již mezi ně vskočiti chtěl,

místo lebky vzal na se umrlčí hlavu,

maje suchú, bledú všecku postavu,

žáby, hadi všady po něm lezli,

červí se všudy rozsuli.

Maje k tomu kosu v své ruce,

když se rozhněval, sekl jí prudce,

žádného prostě nevybíraje,

u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje.

Když koli mezi ně vskočil

a ktož jej koli z nich zuočil,

tak před ním každý utíkal,

že to jest Smrt, to každý znal.

Buď na světě král neb ktožkoli,

kohož zajal kosú v městě neb v poli,

každého jest hrdla zbavil,

anebo pod se mocně podmanil,

buď chudý, bídný aneb bohatý,

a byť měl najlepší šaty.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 10 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).