Každý musil předse jíti,
kohož on jest chtěl koli míti.
Tak jich mnoho zbil ten rek,
že se jemu neobránil žádný člověk,
aniž se obrániti jemu muože –
jediné smiluj se, milý Pane Bože!
Nebyloť jest tak nikdy silného,
ani tak mocného a statečného,
neb ani bohatého ani chudého
neuctil, ale musil do vrše jeho.
A s kým koli on se jest speřil,
každým na chřbet on udeřil,
aneb na nos, neb jak se mu zdálo,
tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo.
Poče se všem s ním stýskati,
že již nesměli ani na městě výskati,
an všecky pořád morduje,
krále, pány a žádného neholduje.
Smrt
I poče Smrt velikým hlasem volati
a takto těmito slovy vymlúvati,
řka: „A vy se sami mordujete
a žádný žádného nešanujete,
však vy k tomu práva nemáte,
že sem já popravce, zda toho neznáte?
A jedni druhé pod se podmaňujete,
že sem já posel boží, zdali nevíte?
Však mi všichni poddaní musíte býti,
co jest se vás kdy mohlo zroditi!
Protož, Štěstí, ač chceš, ať tě živím
i s svými, učini tak, jak já radím,
a pomni se Bohu pokořiti,
kterýž vás muož, kdy chce, skrotiti.
Ale ty v svém bohatství i s poddanými
přisáhl by, že nad tebú Boha není –
však bude li Pán Buoh chtíti,
ač lidé nic, ale já mohu všecko vzíti!
Však máš Múdrost při sobě,
tak čiň, cožť radí a raditi bude tobě,
ale ne ti tvoji herci mladí,
Pýcha, Svoboda, i světští lidé jiní!
A já těmto pryč rozkáži,
aby proti tobě Neštěstí nemohlo, sváži,
a tyto vojska pryč obrátím od vás,
kteří by pak své vuole chtěli z vás
užívati, chci jim životuov ukrátiti!“
Tu hned poče se s kosú ohýbati
a napořád všecky postříhati,
řka: „Vidíte li, co mohu udělati,
ač mne chcete neposlúchati?“
Tužť jich v tom vojště Smrt mnoho zbila
a ostatek jich preč rozplašila,
a podnes více vojsk nemají,
než vždycky již poruozno bývají.
Múdrost
Múdrost počne hned mluviti k Smrti:
„Neučiníme li, co velíš, budem v trti.
Protož, Štěstí, milý synu, chceš li míti
dlúhý věk a s námi věčný býti,
umějž Boha svého nad jiné ctíti,
nade všecka zboží milovati.
Budeš v slávě zde, i potom s námi,
jedno znaj, že Buoh jest nad námi!
A služme jemu vždycky rádi
všichni, staří i také mladí,
nebo to všichni dobře známe,
že všecky věci od něho máme.“
[…]text doplněný editorem[63]chybějící folia 37 bis r, 37 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
