Ale chceš li to rozvážiti sobě
a pomysliti na konec i na počátek,
srozumieš, jaký má z toho býti zmatek.
Ale proto tobě za zlé nemám,
neb v tvé steklosti tě dobře znám.
A jakož ty mú radu hanieš,
kto křiv nebo práv bude, to zvieš.
Ale jáť se proto nechci vaditi,
než to viem, že lépe umiem raditi,
toběť v mysli jiného nenie,
než hrdé řeči a fúkanie.
Protož potom, když přijde k čemu,
svolíš také k dosti rovnému.
Než jáť se nechci tuto svářiti,
neb máme nynie pilně se raditi.
A ctím syna a pána svého,
máloť bych já tbal fúkanie tvého!
A zmíníš li se kdy o to se mnú sám,
na všeckoť slušnú otpověd dám,
bude liť se čeho velmi chtíti,
budeš to před sebú míti.
Jsi bez rozumu velmi statečný.“
[…]text doplněný editorem[44]chybějící folia 29 bis r, 29 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
„Nu, nechmež tak, všehoť živý dočká!
Uzříte, co z toho nadléch býti má.
Já vždy pravím, že se musíme svaditi,
že spolu nikdy nebudem moci dobře býti,
neb mě Neštěstí mrzí i s svými pomocníky,
s těmi se všemi potvorníky.“
Tuž se ihned brzo pokrotili,
ale túto řečí velmi smutni byli,
slyšíce, že se Neštěstí brojí
a se všemi svými na pole se strojí,
chtě na vojnu vytrhnúti
a k samému Štěstí přitrhnúti
a spolu konečně váleti;
že chtí dokonce zvěděti,
co jich jest a býti má, a co jich nenie,
že se chtí děliti o bohatých jměnie.
Bych měl o tom vypisovati –
kterak sú se počali zbierati
aneb jaká měli vojska a jak veliká,
poněvadž byli rozličná čeled a všeliká,
muože každý tomu rozuměti,
že jich nemohlo málo býti,
aneb kterací v tom vojsku byli –
celé by knihy k psaní nestačily.
Protož o tom přestanu mluvenie,
bylo by daremné zaneprázdněnie.
Než když již byli všickni zhuoru,
tehdy táhli všichni jim na vzduoru,
a když se kolivěk měli hnúti,
nelze jich bylo přehlédnúti,
neb tito všichni vojska měli
a všudy před svými býti chtěli:
Chudoba, Nemoc, Bolest, Bída, Psota,
Starost, Neřád, Závist i také Slota.
Neštěstí je všecky zpravoval
a s tímto poselstvím k Štěstí poslal:
aby jemu pověděl, co v úmysle mají,
že jich táhnú a že toho nenechají,
že to, což oni mají, že to chtí míti,
nechtí li jim z dobré vuole dáti,
že chtí bezděky všem bráti.
A Neštěstí poručil Závisti,
aby mluvil, jak mu se zdá, vedlé své chytrosti,
jak se k válce, aby shlédl, mají
