Ne…torzovité slovo
pr…torzovité slovo
a…torzovité slovo
…wametorzovité slovo
…nitorzovité slovo
…ehotorzovité slovo
…ytorzovité slovo
…etorzovité slovo
…ytitorzovité slovo
…metorzovité slovo
…natorzovité slovo
Neb g…torzovité slovo
že y…torzovité slovo
A…torzovité slovo
…chutorzovité slovo
…dechutorzovité slovo
…litorzovité slovo
…echtielitorzovité slovo
„a toho vězenie zbaviti.
Povězte Svobodě, Pýše od nás,
ať se přimluví k králi za nás,
neboť jsme pro ně a vedlé nich zašli
a v to těžké vězenie přišli.“
Hlásní odpovídají
„Věru, myť nesmíme pustiti
ani s žádným o vás mluviti.
Víme jistě, že bychme byli biti,
neb nám přísně přikázali,
abychom žádného neopovídali.
A poněvadž jste již přišli v to vězenie,
již žádnému, ani pánu našemu, nic do vás nenie.
Protož, chcete li zase jíti
a Neštěstí se vyslúžiti –
myť nic lepšího nevíme,
a to my sami z sebe vám radíme.“
Tuž tito, sklopivše každý hlavu,
jdú zase k Neštěstí, vahú pravú,
a řkúc: „Netřebať nám pospiechati,
poněvadž se nám velí vysluhovati.
Vidíte, že Neštěstí mluvilo pravdu nám,
pravě, co jest a přihodí se, to znám.
Protož běda nám, nebožátkuom,
co jsme přišli k velikým zámutkóm!“
Potom ti nepřátelé Štěstí trápili,
že medulánské kníže v kostele zabili –
vedlé samého Štěstí to se stalo,
rychle tu Neštěstí přibylo –
také i florenského jednoho znamenitého,
Laurencius de Medicis jest bratr jeho.
A tak mnohým sú často činili,
že již s nimi velikú tesknost měli,
neb kdež se najlépe nadáli,
vždycky je ti nepřátelé jímali,
trápíc, zsužujíc, i mordovali.
Král Matyáš, uherský mocný pán,
který byl Štěstí velmi znám,
a Štěstí jej také velmi miloval –
to jest vešken svět dobře znal –
proto jej také Starost jala
a k Nemoci slibem zavázala.
A ač jest byl zavázán k Nemoci,
proto měl při Štěstí mnoho moci. –
[…]text doplněný editorem[62]chybějící folia 35 bis r, 35 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
Při těch válkách zjevil se jest rek veliký,
jehož se jest bál člověk všeliký.
Ten tento obyčej jest měl:
když již mezi ně vskočiti chtěl,
místo lebky vzal na se umrlčí hlavu,
maje suchú, bledú všecku postavu,
žáby, hadi všady po něm lezli,
červí se všudy rozsuli.
Maje k tomu kosu v své ruce,
když se rozhněval, sekl jí prudce,
žádného prostě nevybíraje,
u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje.
Když koli mezi ně vskočil
a ktož jej koli z nich zuočil,
tak před ním každý utíkal,
že to jest Smrt, to každý znal.
Buď na světě král neb ktožkoli,
kohož zajal kosú v městě neb v poli,
každého jest hrdla zbavil,
anebo pod se mocně podmanil,
buď chudý, bídný aneb bohatý,
a byť měl najlepší šaty.