Ihned Štěstí té chvíle,
přijav to poselství mile,
i dí, že chce mezi ně jeti
a každého z nich očitě viděti,
ktož mu se pak nebude líbiti,
že nechce s ním míti nic činiti.
„Než, Svobodo, tebeť žádám za to
a pomniem velmi dobře na to,
že když sem byl malý, žes mi se přikázal,
a na toť sem se dobře ztázal.
I protož nechciť jinak míti,
musíš mým hofmistrem býti!
Neb ty vieš, kto se nám hodí,
ač kdy koho okřikneš, nic neškodí,
neb tvé obyčeje všady znají
a tebe rádi při sobě mají
znamenití lidé a bohatí.
Na chudé a nuzné nebudeš tbáti,
neb my jich sami neradi máme,
ani také na ně co velmi tbáme
na svém dvoře, neb kdež vlásti chceme,
všady je ven z země ženeme.
A s tvú radú hnáti je chcem,
takto jednaj, ať jich vždy zbudem!“
Svoboda
Svoboda otpověděv velmi krátce:
„A totoť pravím na počátce:
Jáť jich tuto mnoho velmi vidím
a za mnohé se z srdce stydím.
A nevzal bych jmění všelikého,
bych jich nesehnal se dvora tvého!
Nynie chci krátce mluviti,
zač mě žádáš, chci to učiniti,
a jest mé to přirození
s velikých pánuov vládaní.
A já, by mi poručeno nebylo,
kdež mám vlásti, tu mi jest milo,
než povohlédna se na dvoře
ve všech koutech, i po tvé komoře,
chciť pověděti zdání své.
A proto ty učiníš vedlé vuole tvé,
neb jest snadné rozkazovánie,
kdež v ničemž nedostatku nenie.
A já kdežkolivěk pohledím,
než musíť se také přihlédati,
když budeme veselé mievati.
Bez tohoť býti nemuož na tvém dvoře
při tvém velikém zboře.
Protož já to vše zřídím,
kohož hodného býti k tomu uzřím.
Než jest jeden pán, tvój poddaný,
slove Neštěstí a jest velmi odraný,
ale protoť se bude hoditi také
pro rozličné lidi mnohé,
kteréž tvá milost rád všecky vidí,
ač někteří se tebe ovšem stydí.
I protož, který se líbiti nebude,
nechť on toho moc míti bude,
ať jej po své vóli treskce.
Ktoť pak povolen býti nechce,
buď v světě ktož chce koli,
a nechtěl býti tobě k vuoli,
buď césař, král, ktožkoli chce,
onť jej připraví k vuoli lehce,
neb on těch pod sebú dosti má,
jichžto tvá milost ještě nezná,
