Ale mocným štědře slibuje,
svú čest i víru jim zavazuje;
i podnes se to vždy děje,
že ktož bez nedostatku bude,
že se u Štěstí dobře míti bude.
Tak mezi těmi všemi dlúho bíše,
až Štěstí na šestnácté léto jdíše.
Nikdy nekvaséc s nuznými,
jedno s pány velikými a bohatými,
a také na čas i s chudými,
a zvlášť s lidmi nedlužnými,
neb se jeho dlužní styděli
a chudí se také jemu vyvíjeli.
A když Štěstí k letóm přicházelo,
že již i otce svého znalo,
také i chuovu mateře své,
o nichž jest slýchal věci mnohé
a již měl zprávu všeho,
kto jsú vše přátelé jeho
a kteří také i služebníci,
jeho dvoru milovníci.
Hned všecky k sobě obeslal,
aby před ním každý stál,
ktož jeho chce za pána míti,
že je chce všecky před sebú viděti
a tu na všecky mile pohleděti.
Pak, kteříž se líbiti jemu budú,
že velmi štědře darováni budú,
neb má stříbra, zlata příliš dosti,
protož je chce dařiti bez lítosti
i všelijakým v světě zbožím
mocně, jakožto svým vlastniem.
Když to došlo poselstvie velikého kána,
prebytera Jana i také žoldána,
a tak v světě najbohatějšiech,
i všech lidí najmocnějších,
k tomu vzkázal Svobodě, služebníku svému,
porúčeje mocně jemu,
aby on to již všecko zřídil
a po všech dvořiech i zemiech zjezdil,
hned k němu samému aby přijel
a jemu to vše pověděl
o všem o tom, kterak se k tomu budú míti,
a ktož pak k němu nebude chtíti,
aby nedával žádnému viny
než sobě pro své nemúdré činy.
A když to bylo známo po všech zemích,
neměl toho nižádný v smiech,
tak hned všickni k němu pospíchali
bojíce se, aby nezmeškali.
Zvlášť ktož nevelmi bohat byl,
takový každý jemu slúžiti chtěl,
takže se i s dětmi nesli k němu,
chtiec všichni slúžiti jemu.
Ale již on takový rozum měl,
že ne každého přijíti chtěl,
neb mu to jest z přirozenie,
že na nuzné a chudé laskav nenie
a nebude v to nikoli uveden,
leč bude prvé súdný den.
Pak tito páni najmocnější,
ve všem světě najbohatější,
Svobodu sú tak darovali,
zlata i stříbra jemu dosti dali,
že jest jim to znáti dal,
co jest jim byl Štěstí vzkázal.
