a kteříž sú najbohatější,
jako jeho věrný služebník
a jeho cti pravý milovník.
Mámť teď strýce u sebe svého,
Zdravieť jesti jméno jeho,
nechámť jemu v základě toho,
že jich k němu přivedu mnoho,
a nepřijduť jako nynie sám,
ale přiveduť vojska k vám
a což najbohatějšiech lidí.
Chudíť se se mnú jeti neb jíti stydí,
a byť chtěli, nedámť jim sem –
budem je strkati a honiti ven.
A dokudž strýc muoj, Zdraví, bude Štěstí slúžiti,
muož toho tiemto požiti;
dokudž on koli při něm bude,
žádné nemoci míti nebude,
a jest jemu potřebnější nežli já,
neb on mnohá koření zná,
komuž jich dá, musí zdráv býti,
leč jich již Buoh nechce míti –
ale dokudž on s kým chce býti,
žádnýť v světě nemuož umříti.
Strýče Zdraví, teď tebe nechám,
a za toť tebe prosím sám:
chovaj mi pána mého milého
a Mladost ať jest chuova jeho –
jakož ty ji také dobře znáš,
a za přítelkyni ji sám máš –
ta ať mi jej čistě vychová,
přítelkyně milá tvá i také má.
Jáť se již nechci nynie vrátiti,
ale chciť práci takovú vážiti
tak, že po všem světě pojedu
a najlepší s sebú přivedu;
chovajtež jeho dobře, prosím,
nebo já nynie předse jeti musím;
než otci jeho nedajte ho pěstovati,
ani v ničemž ho kázati.
A když bude v patnáctém létě,
budeť vládnúti po všem světě,
a kterými on vládnúti nebude,
zlé jejich posvícení bude!“
A s tiem Svoboda jede pryč,
neb pánu svému ještě platen nebyl nic,
poněvadž ještě v kolébce ležal.
Zatiem k jiným králóm odjel,
chvále Štěstí velikým pánóm,
césařóm, knížatóm i králóm,
rozprávěje, že jest je již viděl
a jemu se v službu připověděl.
A ktož koli chce jemu slúžiti,
on jej chce rád přijíti,
že Neštěstí všeho prázden bude,
statku i všeho dobrého nabude.
A tak všady o něm mluvil
– byť pak vlastní jeho otec byl –
mocných k němu pobízeje,
ale chudého žádného nechtěje;
a zmínil li se co chudý o tom,
zatřesa hlavú, řekl: „Nech mě, povím potom!“
A nakrátce jim takto pověděl,
aby se k Štěstí nižádný netřel,
k komuž on přirozen nenie:
prvé ztratíť své všecko jměnie,
dřieve než co se u něho doslúží.
