Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

pan Štěstí vosukne se na Žádost i dí jemu: „Milý brachu, mlč! By ty snad věděl (jakož vieš, mám za to), co my víme, pomlčal by druhdy! Však jsme zpraveni, že jest nevěděl sám, co jest! Mněl, že mu vešken svět slúží, když jsme se k němu pěkně měli. A také slyšíme že Neštěstí tak praví, že jest svévolně naň puotku učinil, moha bez toho býti velmi dobře! I dává mu vinu a jeho súsedóm. A přesto chcme kázati jím soud vosaditi.“ A takž poslav po své rady, po Múdrost, Opatrnost, Milosrdenství, Spravedlnost a Ctnost, i rozkázal jim, aby jím o to soud osazen byl, oni aby sami na soudě seděli. A tak se jest stalo. A když Neštěstí s svými sousedy a přátely před soudem stál a tento jediný sám s svým lékařem Chudobú, tehdy Múdrost sedě na soudě i dí jemu: „Ty dobrý druže, a ty, Neštěstí, toto napřed vědúc, v tom se umějte zachovati, abyšte mluvili před tiemto soudem slavným bez haněnie i utrhánie osob a zbytečných řečí svárlivých abyšte nechali, neb ta věc spravedlivým nálezem mezi vámi rozeznána býti má!“ Tehdy ten dobrý druh stoje počne mluviti a řka: „Páni milí, Vaší Milosti prosím, že mě ráčíte milostivě vyslyšeti! Vaší Milosti žaluji na Škodu, tudiež na Nemoc, přitom na Nedostatečnost, dále na jich spolutovaryše, i na Neštěstí, kteříž teď osobně před Vašimi Milostmi stojí, že sú mne svévolně a bez viny zbili, zranili a tak k své vóli měli, jakž se jim líbilo! Kdež pak bych to velmi šířil v své řeči, zdá mi se nepotřebné, neb Vaše Milost muožte tu věc na oko viděti a na mně znáti, kdež Vaší Milosti prosím za spravedlivý nález a opatřenie v té věci!“ I přestal své řeči. Tehdy Múdrost dí: „Potud li jest tvá řeč?“ A on poví, že potud. Tehdy Múdrost k Neštěstí a spolusúsedóm jeho, kteříž v té při a ruoznici s ním byli: „Co vy k tomu díte?“ A tak Neštěstí vystúpiv velmi v zedrané sukni a postavy jsa velmi suché a bledé i nepříjemné a řeči křiklavé v při své, že ho jeden spíše vzdy uslyšal, než jej uzřel. A tak mi se zdá, nechť jest kto chce, když jest počal mluviti, by ho prvé neznal, že by ho po řeči poznal. I počne mluviti, a to těmito slovy: „Urození páni, páni soudce milí! O Vašiech Milostech pověst jest taková jako o soudcích pravých a spravedlivých bez osob přijímanie. Též já se naději s spolusúsedy svými, jsa toho jist bez pochybenie, že mně i spolu mým

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).