cí[D4v]číslo strany rukopisusaře Maximiliána, pána nám milostivého a věčné paměti hodného, vyznamenávala, tak za sebou hrozné a těžké věci v francouské i v polské zemi přivedla a co víc za ní půjde, sám milý Bůh ví, a svět bezbožný nejlépe[108]nejlépe: naylépe toho pokusiti musí.

Tak také tato nynější kométa od téhož Pána Boha, téhož přirození jako která z těch napřed jmenovaných a snad mimo ty větší jakosti, na darmo ukázána není, ale předpovídá jistě všem vůbec těžké a bídné věci. Ač pak nám slovně neoznamuje, jaká by to rána býti měla, kterouž na nás Pán Buoh přistrojiti ráčil a pokutovati nás míní. Však se obavati jest z těchto ran některé, nebo meče nepřátelského nebo moru náhlého anebo hladu těžkého. Poněvadž těmi ranami Pán Bůh nekajícím hříšníkům nejvíce[109]nejvíce: naywijce hroziti ráčí. Jakož skrze proroka: V meči a v hladu i moru navštívím ten národ, praví Pán Buoh, dokudž jich neshladím v ruce jeho. 5. Moj. 28.[110]Dt 28,21–22 A opět: Hle, já ohlašuji vám svobodu, praví Pán, k meči, k moru a k hladu a dám vás v pohnutí všem národům země. Jeremi. 27.[111]Jr 27,8 Jakáž pak koli příjde, buď z těch oznámených, neb jiná pokuta a rána, konečně těžká musí býti, poněvadž jest veliký posel její, nepředejde-li svaté pokání. Ale však nemyslme sobě, aby na takové ráně přestáno býti mohlo, jestliže v těch hříších trvati budeme a zhyneme. Než příjdouť za tím větší těžkosti, totiž věčné zatracení. I protož dokud prodlévá, dotud sobě usmysliti hleďme a nečekejme[112]nečekejme: nečekayme, až by přišly pokuty, neb tu bývá pozdní opatrnost.