Zásady transkripce
Transkripce byla provedena podle digitalizovaného dokumentu NK [54 B 000132/adl.1], který je dostupný z internetových stránek: https://books.google.cz/books?vid=NKP:1002296371-001. Originální tisk z roku 1578 se podle Knihopisu Digital (K16011) nachází v Národní knihovně České republiky pod signaturou 54 B 132 přív. 2. a v Egyetemi Könyvtár v Budapešti pod signaturou Eb 706/8.
Při přepisu vycházíme z obecně uznávaných doporučení pro transkripci textů humanistické a barokní češtiny (např. Vintr, Josef. Zásady transkripce českých textů z barokní doby. Listy filologické 121, 1998. S. 341–346).
Památka obsahuje dva marginální přípisky, psané pravděpodobně soudobou rukou (D3r, D4r), a dvě písně, z nichž je jedna plně notovaná. První píseň odkazuje na nápěv, který se podle digitálního hudebního katalogu Melodiarium hymnologicum Bohemiae (Dostupné z: http://www.musicologica.cz/melodiarium [cit. 22. 4. 2016]) poprvé vyskytl v tzv. „Kolínském kancionálu“ z roku 1517. Druhá, notovaná píseň, odkazuje na nápěv tradovaný již od „Jistebnického graduálu“, který byl sepsán v polovině 15. století.
V kázání je často odkazováno na biblické pasáže. Odkazy jsou většinou vytištěné na okrajích stran, některé pak i přímo v textu. K biblickým zkratkám uváděným v prameni jsme připsali zkratky dle úzu Staročeského slovníku (Havránek, Bohuslav a kol. Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia, 1968.) a dohledali jsme příslušné biblické pasáže v Českém ekumenickém překladu.
Grafika a hláskosloví
Pramen se vyznačuje velmi pečlivým tiskem. Problematické je pouze folio F2v, na jehož prvním řádku chybí literám jejich horní polovina, v edici však přepisujeme daný řádek bez komentáře.
Římské číslice ponecháváme jen v letopočtech, jinak je přepisujeme na arabské.
Doplňujeme diakritiku nad majuskule (např. Židuom m. <Ziduom> C1v, Ó m. <O> F1r).
V propriích i apelativech cizího původu nezachováváme po ostrých sykavkách, konsonantu n a tvrdých souhláskách literu <y>, ale píšeme podle současného úzu literu <i> (např. dedikovati m. <dedykowati> A2v, Daniele m. <Danyele> B2r, Kristus m. <Kryſtus> B2v, politický m. <Politycký> B3r, Sicilského m. <Sycylského> D4r). Ovšem v tvarech lemmatu „tyran“ (B3v, D2v, D3r) ponecháváme <y> a ve tvarech jména „Ezechiel“ naopak <i> (např. B4v, C4v). Literu <c> v platnosti k přepisujeme literou <k> (Skýthův m. <Scýthůw> D2v) a <ph> v platnosti f přepisujeme literou <f> (filosofovi m. <Philosophowi> D3v). Nezjednodušujeme souhláskovou skupinu th a neodstraňujeme hiátové -h- (theologitského B1r, izrahelský B4v). Zdvojené litery transkribujeme literou jednou (např. Medův m. <Meddůw>, ariánským m. <Arryánským> D2v, filosof m. <Filosoff> D3v). Literu <g> před vokály přední řady přepisujeme jako <j> (např. Ejipte m. <Egipte> B1v, evanjelium m. <Ewangelium> D1r), ale nečiníme tak u slova <Regiment> (B3r), které přepisujeme v podobě regiment.
Transliteraci zveřejňujeme u slov s náslovným ú, u kterých by bylo možné přepisovat <v> jako hlásku u (např. <vſt> A3r, <vzkoſti> E2r), i když je nutné poznamenat, že kvantita náslovného ú je v prameni možná vyznačována, protože slova outerý (A4v) a oučinek (B1v, C3v) se vyskytují v Kázaní pouze v podobě diftongizované. Transliteraci píšeme také u tvarů slov <sſauženij> a <sſaužij>, jež transkribujeme jako soužení (C2v) a souží (F2v) a upozorňujeme na jeden výskyt bez gemináty (<ſauženij> A4r). Dále do transliterace přepisujeme slova s <ay> a <ey>, která v edici transkribujeme jako tatutosylabické ej, a to i u slova „tajnost“ (tejnost m. <taynoſt> B2v). Kolísání tautosylabického aj a ej neponecháváme, protože jeho výskyt považujeme v poslední čtvrtině 16. století v Kázaní pouze za jev grafický a předpokládáme jednotnou výslovnost ej.
Střídání zápisu diftongu uo a monoftongizovaného ů je poměrně rovnoměrné, a to ve všech pozicích. Diftong ou až na výjimky (kterúž A2r, jsú, všelikú C1v) převažuje nad ú. Zápis diftongizace ý v ej pronikl do tisku ojediněle (pejcha C2r, domejšlejí D1v, uchejlili C2v, vejmínek E2r). Protetické v- se vyskytlo celkem devětkrát (vobloze C1v, vošemetnosti C1r, vožralství C2r a E4v, voštípův D2v, voštípové D3v, vocasy D4r, navostřil E2r, voplzlá F2r).
Kvantita vokálů koresponduje s jazykovým stavem dalších písemných památek druhé poloviny 16. století a v některých rysech projevuje příslušnost k jihozápadočeské nářeční skupině. Ponecháváme kupříkladu délku v nominativu plurálu mužských jo-kmenů, která dokládá užívání tvarů i-kmenových (tovaryší, dráčí B3v). Krátkost zachováváme v nominativu singuláru původních ьja-kmenů (pani C3r), v lokálu plurálu feminina pokutach (A4r), v instrumentálu singuláru ženských i-kmenů (nepravosti C2r, moci D1v), v genitivu singuláru tvrdé adjektivní deklinace (soudneho A4r, jaka C2v, takoveho D1r, mnoheho E1v) či v kořenech prefigovaných infinitivů (vyvesti A4v, uvesti B1r, přinesti D2r). Jedenkrát se proprium „Valentin“ vyskytuje v podobě Valentín (<Walentijn> A3r), variantu ponecháváme.
Morfologie a syntax
Proprium Noe se v prameni neskloňuje, anebo je jeho deklinace odvozována od propria „Noel“ (např. skrz Noe C3r, dnům Noelovým E1v).
V genitivu plurálu maskulin se vyskytuje důsledně koncovka -ův (např. hříchův B4v).
V komparativu adverbií jsou užívány tvary vejšejí (A4v), vícejí (B2v), svobodnějí (C4v), tížejí (E2v), ale také lépeji (A3r).
V textu se občas objevuje postpozice adjektivního přívlastku (např. z zázrakův hrozných D1r).
V písni se vyskytuje jeden duálový tvar, a to v akuzativu substantiva „hodina“ (Přes dvě hodině trvala F1v). Duál u slova „hodina“ byl v Šubarově době obvyklý již jen u textů biblického charakteru.
Vzácně je užit bezpředložkový dativ (modlíce se Bohu E4v).
Lexikum
Slovní zásoba odpovídá žánru kázání. Zajímavý je výskyt deminutiva polštářtíček (polštářtíčky C1r). Text obsahuje latinské citace, ovšem pouze ojediněle. Rys mluvenosti se projevuje především v hláskoslovné rovině některých slov (např. pejcha C2r, vožralství E4v, takoveho D1r).
Latinský text
Latinské pasáže přepsal Petr Valenta. Latinský text transkribujeme podle pravidel Bohumila Ryby (Pravidla pro transkripci latinských literárních rukopisných textů. Nepublikováno. Interní materiály ÚJČ AV ČR, v. v. i.). Verše zachováváme, ale velké písmeno na začátku každého verše nikoli. Interpunkci přepisujeme podle pravidel současného pravopisu.
Vybraná literatura
O kometě, kterou lidé spatřili na obloze v roce 1577, pojednává např. popularizační článek Komety – zlověstná znamení (K., V. in: Owl in the Cloud [online]. 2. 11. 2015 [cit. 22. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.owlcloud.cz/clanky/komety.html) nebo časopis Tajemství vesmíru (Koten, Pavel. Obávané i obdivované vlasatice: Původ a vlastnosti komet [online]. 7. 6. 2015 [cit. 22. 4. 2016]. Dostupné z: http://vesmir.stoplusjednicka.cz/obavane-i-obdivovane-vlasatice-puvod-vlastnosti-komet). Dobové reflexi morových ran se věnuje odborná publikace Karla Černého (Mor 1480–1730. Epidemie v lékařských traktátech raného novověku. Praha: Karolinum, 2014).