stojící na zemi a vrch jeho dotýkajíc nebe a anjely božie scházejíce a sstupujíce po něm a hospodina zpolehše na řebřík, jakož psáno jest v prvých kněhách Mojžiešových v osmé kapitule: „A tomu snu uvěřil jest svatý Jákob, neb procítiv řekl: ‚Věrně toto miesto svaté jest a já nevěděch, nenie tuto jedno dóm boží a brána nebe.‘“
Také týž Jákob řekl jest k Labanovi, strýci svému: „Když počínanie ovčieho čas bieše přišel, zdvihl sem oči a viděl sem ve snách, ano samci pojímají se s samicemi, a ti biechu rozliční a peřestí a rozličných barev.“ Jakož stojí psáno v prvých kněhách Mojžiešových v XXXI. kapitule. A tomu snu uvěřil jest Jákob, a proto jej rozprávěl Labanovi. I on jemu uvěřil, neb se potom najevě stalo, že ovce peřesté jehence zrodily.
Také tu Laban viděl ve snách řkúcieho hospodina k němu: „Vystřiehaj se, aby nic hrubého nemluvil proti Jákobovi.“ Jakož psáno jest v též kapitule. A tomu snovému vidění věřil jest spravedlivě Laban a nepřeřekl Jákobovi slova.
Také stojí psáno v těch kněhách prvních Mojžiešových ve třidcáté a sedmé kapitule: Přihodi se, že Jozef viděný sen rozprávěl bratróm svým i vece: „Slyšte sen mój, jenž sem viděl. Mniech, bychom sbierali snopy na poli, a jako by povstal snopek mój a stál a vaši snopkové by okolo stáli a klaněli se snopku mému.“ A také jiný sen viděl jest, kterýžto rozprávěje bratróm vece: „Viděl sem skrze sen,
