Šalomúnovi: „Že si požádal slova toho a neprosil si sobě dní mnoho ani sbožie ani duší nepřátel tvých, ale požádal s sobě múdrosti k rozeznání súdu, aj učinil sem tobě vedlé řečí tvých a dalť sem tobě srdce múdré a rozumné takově, aby ižádný před tebú nebyl tobě roven, ani po tobě súditi bude. Ale i to, což si nepožádal, dal sem tobě mezi králi všemi [v]text doplněný editorem budúcích dnech. Ale budeš li choditi po cestách mých, jakožto chodil jest otec tvój, dlúhé učiním dny tvé.“
A v kněhách Jobových v sedmé kapitule tak die: „Diem li, utěšenie lože mé a polehčen budu, mluvě s sebú na posteli mé, uděsíš mě skrze sny a skrze viděnie strachem porazíš.“
V týchž kněhách v XXIII. kapitule Eliud, přietel Jobóv, die: „Jednúť mluví bóh a téhožť druhé neopakuje. Skrze sen u vidění nočniem, kdyžto oboří se dříchnanie na lidi a spie na loži, tehda odvierá uši mužské, a uče je naučí kázni, aby odvrátil člověka od těch věcí, kteréž jest učinil, a zprostil jeho od pýchy, odvazuje duši jeho od porušenie a život jeho, aby nešel na meč.“
Také čte se v kněhách Múdrosti v osmnácté kapitule, mluvě o zlých a zúfalých, a die takto: „Tehda ústavnie viděnie snóv zlých a zamútili sú je a strachové nadešli sú je nenadálí.“
A dolejie v též kapitule takto die: „Neb ta viděnie, jenž sú je zamucovaly, tu sú je napomínaly, aby nevědúce proč, zlé věci trpě, zahynuli.“
A v kněhách Jeremiáše proroka v XXIII. kapitule takto die: „Slyšal sem, co sú mluvili
