Počínají se kniehy o životech svatých a najprvé o adventu
Adventuscizojazyčný text latíně jest řečeno přijitie. Tomu času proto tak vzděno jest, neb se k nám blíží ten přeslavný památný den, v němžto jest věčné Otce Boha slovo, Syn Boží Jezus Kristus z nebes pro všech hřiešných spasenie k nám na svět přišel, naše tělesenstvie přijal, z svaté se Mářie, čisté děvice, narodil. A protož svatá cierkev ten čas advent ustavila jest, aby všeliký člověk, toho tak přeradostného dne našeho Spasitele narozenie nábožně čekaje, v rozličném náboženství Bohu děkujíce z toho tak slavného daru, duostojně toho svatého dne dočekal. To nám každému radí svatý Amos prorok a řka: „Připrav se, aby vyšel proti svému Hospodinu.“ To nám slušie zvláště znamenati, jenž jest jeho k nám dvojie svaté přijitie. Jedno jest v tělesenství. A v tom k nám jde trojím činem. Najprvé jako bytedlný k bojícím, druhé jako lékař k nemocným, třetie jako jistý zprostitel k nebezpečným. Najprvé k nám jde jako bytedlný k bojícím, nebo jakož praví mistr Ovidius: „Kniežecí stav lépe sobě lidí zachová milostivú dobrotú než své výsosti mocí.“ O tom máme podobenstvie v třetích kniehách v Králových. Tu se tak píše, jenž když Roboám, krále Šalomúnóv syn, od svých rádcí stařejších radu bral, kterak by bylo lidu odpověděti, jenž lid prosieše otlehčenie, neb je král Šalomón bieše obtiežil. K tomu rádce stařejší odpověděchu a řkúc: „Králi, uposlúcháš li dnešní den těchto lidí prosby a dobrotivě s nimi mluviti budeš, totě ten den, že tobě rádi budú slúžiti všech svých dní.“ A to také řekl král Archaxes v kniehách královny Ester: „Když sem nad mnohými národy kraloval mocně, nechtěl sem na tom mé moci výsosti ukazovati, ale
