v krotkosti z dobrotú kraloval sem nad svými lidmi.“ Právě tak jest učinil Syn Boží Jezus Kristus. Přišel k nám na tento svět, aby nás přivinul k své svaté milosti, jsa Buoh věčný v svém všemohúcenství a hrozný. Přišel k nám v milostivém dětinství, aby hřéšný, jenž se jeho hrozného božstvie bojí, bezpečně k tomuto milostivému dietěti s jistú nadějí přistúpil, nebť k nám jde v krotkosti bytedlný.
Jakož praví svatý Jan evanjelista: „To první rozum adventa – jeho k nám svatého příštie.“ Druhé jde k nám jako lékař k nemocným, nebo jakž praví svatý Augustin: „Přišel k nám veliký lékař, nebo po všem světu veliké nemoci poddáni ležiechu nemocní, protož všeliké nemoci, jiežto nemocný zbýti nemóže ižádným přirozeným činem, nic lepšieho nenie než se k Bohu utéci, jenžto nad přirozenie muož spomoci.“ Tak jest učinil onen centurio, jakž se ve Čtení píše, jenžto když měl syna nemocného, přistúpiv k Ježíšovi, řekl: „Hospodine, nejsem duostojen, aby všel pod mú střechu, ale rci jediným slovem a inhed bude uzdraveno dietě mé.“ Aj toť, ješto s lékaři prospěti nemohl, Božie pomoci potřeboval. O tom také psáno jest v prorocstvie svatého Izaiáše proroka, jenž když Ezechias bieše na smrt nemocen, jehožto nikde uzdraviti nemožieše, neb jemu Buoh bieše vzkázal a řka: „Připrav se, zpósob své věci, máš umřieti a živ nebudeš.“ To Ezechias uslyšav, obráti se k Hospodinu jako [k tomu]text doplněný editorem[1]doplněno podle Pasionálu kališnického, jenž nad vešken přirozený běh, když ráčí, spomoci muož. A inhed Buoh odevzkázal a řka: „Slyšal sem modlidbu tvú, vzezřel sem na slzy tvé, přidávajíc prodlenie života tvého patnádste let.“ O tom také svatý Matěj evanjelista ve Čtení píše, že jeden malomocný, vida, že jemu nikde pomoci nemuož ot jeho trudné nemoci, přišed k Ježíšovi i řekl: „Hospodine, móžeš mě mé nemoci
