Byšte mě byli poznali, byli byšte i mého otcě poznali, a od toho miesta poznáte.“ Tehda svatý Filip k němu vecě: „Hospodine, ukaž nám otcě a mámy na tom dosti.“ K němuž Ježíš vecě: „Tak sem dlúhého času s vámi byl, a nepoznali ste mne? Filipe, kto mě vidí, i mého otcě vidí. Kak ty pravíš, ukaž nám otcě? Nevěříš, ež já v otci a otec ve mně jest? Slova, ješto já mluvi vám, ot sebe sám nemluvi, ale otec, ješto ve mně bydlí, ten skutky činí. Nevěříte, ež já v otci a otec ve mně jest? Asa pro skutky věřte. Zajisté, zajisté pravi vám, ktož u mě věří, ty skutky, ješto já činím, i on bude činiti, neb já jdu k otci. A cožkoli budete prositi otcě ve jmě mé, to učini, aby sě oslavil otec v synu. A což budete prositi ve jmě mé, to učini. A milujete li mě, má přikázanie chovajte, a já budu prositi otcě mého, ať utěšitele vám dá, točíš ten s vámi vždy ostane, ne jako já, jenž na čas sě ot vás tělesně otlúči. A protož i pravi, aby ostal s vámi na věky, ducha pravdy, jehožto svět nemóž vzieti, nebo jeho jest nevěděl ani vie jeho. Ale vy poznáte jeho a u vás bydliti bude. Neostavi vás v sirobě, přijdu k vám. A ješče po malém času svět mne neuzří, ale vy mě vidíte, neb sem já živ, a vy živi budete. V ten den vy poznáte, jenž sem já u mém otci a vy ve mně a já u vás. Kto jmá přikázanie má a chová jě, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován od otcě mého a já jeho budu milovati a sám sě jemu zjěvím.“
Tehda Judáš, jiný než prorádcě, k němu vecě: „Hospodine, co sě jest to stalo, ež sě sám chceš nám zjeviti, a ne světu?“ K tomu
