přijímali, nah sem byl, přioděli ste mne, v žaláři sem byl, a tu ste ke mně přišli. Tehda jemu otpovědie pravedlní a řkúc: Hospodine, kdy jsme tě viděli hladovita, nakrmili smy tě, žieziva, a daliť smy píti, a když smy tě viděli hostem, i přijěli smy tě, anebo naha, i přioděli smy tebe, anebo když smy tě viděli nemocna v žaláři, i přišli smy k tobě? Jimžto král otpovědě a řka: Zajisté pravi vám, když ste koli co dobrého učinili jednomu z těchto mých bratří najmenších, mně ste učinili. Tehda die i těm, ješto na jeho levici budú: Beřte sě ote mne, prokletí, u věčný oheň, jenž jest přičiněn k diáblovi i andělóm zlým! Jiesti mi sě chtělo, i nedali ste mi jiesti, a žieziv sem byl, i nedali ste mi píti, hostem sem byl, nepřijěli ste mne v hospodu, nah sem byl, nepřioděli ste mne, nemocen a v žaláři, nenavščievili ste mne. V tu dobu otpověděchu jemu oni, jemu tak řkúce: Hospodine, kdy smy tě viděli lačna neb žieziva neb hostem neb nemocna neb v žaláři, a neposlúžili smy tobě? I otpovie jim a řka: Zajisté pravi vám, když ste koli neučinili těm mým menším, ani ste mně učinili. I pójdú ti na věčné zatracenie a pravedlní u věčný život v nebeské královstvie.“
A když Ježíš do Betanie toho večera přijide, jeho matka proti němu slziec vynide, přituli ho milostivě. Potom s ní sědl k večeři, tu viece slzy jeho matka než krmi jědla, ani co jiného činieše, než vždy jemu v oči patřieše. Na tej večeři Ježíš neskrytě k ápostolóm promluvil, kak má na smrt prodán i prorazen býti. Ó, přěhořká tvá, milá matko, večeře, tak hroznú novinu
