tohoto času, dokad nediete: Blažený, jenž k nám jde ve jmě božie.“ To jest Ježíš rozuměti dal, ež od dne pátka jeho umučenie viec jeho neuzřie v den súdný, když přijde v svém veleslavenství. Jemužto sú Židé neurozuměli, neb sú to mněli, by on chtěl ot nich z města jíti a jim viec pokoj dáti.
Odtad Ježíš toho dne večer z Jeruzalema vyšel lačen, ande ho nikte pozvati nesměl ani kropte vody podati. A když odtad pojide do Betanie, tehda tak jdúc, přistúpili k němu světí apostoli i ukázali jemu dielo chrámové. Jimžto on otpověděl a řka: „Vidíte li toto všecko? Zajisté pravi vám, neostane tuto kámen na kameni, by nebyl zkažen.“ A když všed s nimi na horu Olivetskú i sědl, tehdy oni k němu přistúpili tajně i řekli: „Pověz nám, kdy sě ty věci státi mají a které znamenie tvého přijětie a skonánie světa tohoto?“ Jimžto Ježíš otpověděl a řka: „Budú znamenie v slunci i u měsieci i v hvězdách a na zemi, tiesně v lidech pro veliké zamúcenie hluku morského a vzbuzenie morských vln, ano lidé chřadnú velikým strachem, čakajíce hrozných věcí, ješto jmají přijíti všemu světu. Tehdy uzřie syna člověčého, an jde v oblacě s velikú mocí a u veleslavenství. A když sě ty věci počnú, tehda uzřiece vzdvihněte hlavy své, neb sě blíží vykúpenie vaše.“ A tu jim pověděl podobenstvie a řka: „Vy jste fíkový strom. A všeliké stromy, když již z sebe ovoce púščejí, tehdy juž viete, ež jest bliz léto. Takež i vy, když uzříte tyto věci, any sě dějí, tehda vězte, ežť juž bliz královstvie božie. Zajisté pravi vám, nesejde tento národ, dokad sě všecko nenaplní. Nebe a země
