[74v]číslo strany rukopisuuvěřili v něho. A někteří z nich přišedše k licoměrníkóm, pověděli jim vše pořád, co byl Ježíš učinil. Tehdy sě židovské starosty spolu sebravše, s nimižto bieše Kaifáš, biskup třiedy toho léta, radu o Ježíšově smrti vzěli a řkúce: „Vidímy, ano tento člověk všecky lidi vede po sobě i táhne. Neslušie nám toho déle trpěti.“ Tu sě Kaifáš přimluvil a řka: „Lepí jest jeden člověk senda, než by vešken lid zahynul.“[217]J 11,1–50
Jichžto lestnú radu Ježíš věda, postúpil přěd nimi nedaleko odtad do jednoho města, ješto slóve Effrem. A tu přěbyv, vrátil sě do Betanie v sobotu přěd Květnú nedělí, méně než puol míle od města Jeruzalema. O tom píše svatý Jan evanjelista a řka: „Přěd šesti dny před hodem Velikú noc’ú přišel Ježíš do Betanie, tu ješto bieše svatého Lazara vskřiesil.“ A tu jemu jest večeře učiněna opět v domu Šimona malomocného. Jakžto chtie někteří mistři, na tej večeři Maria Magdaléna vlila na jeho svatú hlavu libru drahé masti, jakžto jest dřieve učinila pro svých hřiechóv skrúšenie.[218]J 12,1–3 Takež tuto učinila jest pro milosrdné, ješto jest jměla, k Jezu Kristu náboženstvie.
A jako na tej večeři byv Lazař a mnozí z daleka hostie, jížto biechu přišli mnozí, aby Ježíše ohlédali, druzí chtiec Lazařě o diviech onoho světa tázati, kak li by sě u přědpeklí neb u pekle dálo. Neb, jakž praví svatý Augustin v knihách O sloviech božích, ež svatý Lazař mnoho divóv pravil, přišed s onoho světa, i kak rozličné muky hřiešné dušě trpie, kakžkolivěk sám toho netrpěl, než svýma očima z daleka viděl. Protož o něm u Písmě nalézámy, ež když onen svět Lazař ohlédav, vrátil sě na
